Z Labôdic, z tech, co patřijó k Sôkdolô – Tédeň po velké póti v Jednově bévá malá póť. A to plati aji pro Labôdice, protože eště aji ze Sôkdolem a dalšima okolečnima dědinama je to jedna farnosť. Na malopóťovó sobotô ôdělalê v Labôdicách ê jednô občanskó slavnosť.

Na mistni hasičárně odhalovalê novó pamětni deskô padlém z prvni světové válkê. Dom do Labôdic se nevrátilo šest z tech, keři bêlê povinně válčêt na frontách. Ptalê smê se sôkdolské starostkê Jitkê Zahálkové, ta totiž má na starosti ê Labôdice, ešlê nejaké památnik padlém, jak to na dědinách bévá, mělê negdê aji tadê. Že pré né, totok je v Labôdicách uplně prvni.

Pár dni před smôtnym véročim vêhlášeni prvni světové tak pochodovalê dědinó krojovani hasiči s dalšima občanama a tema, co se přêjelê mrknót. Hrála k temô dechovka do krokô a na mistě se samo sebó tróbila ê naša hymna. Starostka po odhaleni deskê krátce pohovořêla o tem, co z té dobê zapsal kronikář Josef Fiedleru, neco se pré dopátralê aji ve farni kronice. Závěrečny požehnáni odhalené deskê jednovskym panem farářem Ondřejem Horáčkem bêlo dustojnym završenim celé slavnosti a náležêtym ôctěnim tech, keři mosêlê jit do válkê bojovat kvulêvá nečemô, o čem popravdě možná ani nemělê tôcha, proč tam dopravdickê só. Bohužel, to ale ale plati aji pro sóčasny válečny konfliktê, gde zbêtečně ômiraji vojáci, pro uplně jiny zájmê, než jak se o nich mlovi. V tem se doba vubec nezměnila.

0