Z Prostijova – Prostijovsky hodê se odvijijó od zasvěceni hlavniho kostela, teda Povéšeni Svatyho Křiža. Ê dêž na to, že k pořádném hodum návštěva kostela patři, věčinó lêdi pozapominaji, na náměsti a aji v jeho okoli bêlo žêvo dosť.

Do kostylka smê se samosebó podivat zašlê. Misto dôchovniho klidô tam ale bêl slêšet rambajz od kolotoču, ale to ôž tak na pótich bévá. Nemuhlê smê si ale nechat ôjit zetkáni hodovniku na prostijovské radnicê s primátorem a dalšima potentátama. Nejaká ta štamprla se tam jak dêcky takê vêpila, neco dobryho na zôb tam takê bêlo, a tož vêšlapat tê schodê do patra se vêplatilo. Ale samosebó hodê nestojijó na tym, ešlê si dáte nebo nedáte štamprlô s primátorem, jeho náměstkama nebo rovnó s olomóckym hétmanem. Ten se ale sám přêvezl autem, takže se patřičně žinyroval a dobrymô mokô se vêhnôl nespolihaje na to, že jako hétman bê muhl mět nejakó protekci. Pochvaloval si totiž, že dêž přêjizděl na náměsti, tak ho polêcajti zastavilê s tym, gdê teho hétmana teda doveze. Bêl tak rád, že to strážci zákona nesódijó podle ksichtô. A ani nemuhlê, dêž ho nepoznalê.

Zbêtek hodu smê ôž strávilê ‚v přizemi’, teda mezê prostym lêdem na náměsti a jeho okoli. Né jenom nás, ale aji dalši pravověrny Hanákê, pro ktery je hanáčťêna rodnym jazêkem, nasrala ‚lidová vêpravěčka‘ Marie Pachtova. Nic na tym, že se dêcky zdurazňôje, že je z Vêškova a z jeji ‚hanáčťênê’, kerá nemá se skôtečnó hanáčťênó nic společnyho, se přislušnikum rodné hródê ježijó fšeckê chlôpê. Dêž smê se loni na to ptalê, tak sama přêznala, že to má jenom naôčeny. A právě proto bê bêlo možná domáčťéši se porozhlidnót po nejakym opravdovym Hanákovi od nás z Prostijovska nebo Olomócka. A že aji takovéch známê docela dosť. Řikal nám echtovni Hanák ‚kmocháček‘ Karel Vinkleru z Kostelca na Hané, že než to poslóchat, tak rači ôtekl. A dêž ôž to negdo neômi, tak ať rači mlovi městksê, že to néni nic proti ničemô. A mê s nim sóhlasimê v plnym rozsahô!

Na velkym pódiô pod radnicó se střidalê vêstópeni kapel sice aji bigbitovéch, ale postavenéch na lidovéch základech, a tož došlo aji na pravé folk-lór. Václav Obru vêvážel pasažérê v kočárô a eště jim neco ôkázal a povêkládal, jak se řemeslo vede. V rajské zahradě za kostelem Povéšeni mělê véstavô bonsajisti, v Národě zpivalê Vlastimilkê a hneď naproti v přednáškovym sále bêla véstava jiřinek a módni přehlidka. Na náměsti bêla samosebó hromada krámku a kromě póťovéch dreku se slênê zbihalê (aspoň teda nám) ô ôzenářu a sérařu, nejaky to pivko smê si takê dalê a burčák nemuhl chêbět. Přê tym smê aji fotilê, abê ste z teho mělê neco aji vê, keři ste tam z jakyhokoliv duvodô nebêlê. Hétman Jiři Rozbořêlu, Hanák jak poleno z Cholênê, aji prostijovské primátor Miroslav Pišťáku si to pochvalovalê. Že aspoň tak se daři zachovávat kôs teho, z čeho Prostijov a celá Haná vzešla.

0