Od našeho zvláštního dopisovatela a fotografa Martina Skopalovyho z Lóčan – Možná ste zaregistrovalê, bêlo to aji toť na Furtovnikô v pozvánkách na vikendovy akce, že toťtô sobotô měla jet do Litovla a dál do Senice a do Olomóca na Novó Ôlêcô parni lokomotiva, olomócká Rosnička. Bohôžel hasiči z pochopitelnéch duvodu zakázalê provoz činnéch parnich lokomotiv, a tak se misto parni Rosničkê vlakê vozêla motorová mašina.

Pokáď néste cely dně zavřeni doma ve sklepě, tak ste ôrčêtě zaregistrovalê tê vedra. Slônko sviti jak sviňa od rána do večera a nezaprši a nezaprši. Néni se čemô divit, že hasiči zakázalê nejenom rozděláváni ohňa v přirodě, takže ani špekáčkê si neopečem, ale aji provoz činnéch parnich lokomotiv. Tym pádem v čele zvláštnich vlaku do Litovla na Litovelské otvirák se v sobotô 8.8. nemuhla objevit Rosnička a misto ni jel pilštyk.

Pilštyk. Co to je? Ti, kteři só z Prostějova a nebo béváte tam dál kolem štrekê na Chornice, eště před takovéma deseti rokama se vám muhl prohánět kolem barákô. Toť te dizlovy lokomotivê řadê T466.0, nově 735 se vêrábělê v Turčianskéch strojirnách v Martině v letech 1971 až 1975, celkem se vêrobilo 299 kusu pro státni dráhê a dalšich 15 pro prumysl. Přezdivkô „Pilštyk“ toťtê stroje ziskalê podle licenčniho francózkyho komurkovyho motorô Pielstick. V provozô bêlê Pilštykê nespolehlêvy a dosť náročny na udržbô, ale tam, kde se o ně dobře staralê odvedlê kôs práce. Jezdilê třeba v Mladé Boleslavi, v Břeclavi nebo v Prostějově. Tam se dostalê v roce 1975, gdê vêtlačêlê legendárni parni Skaličákê. Jezdilê toť v podsatě až do rokô 2005.

Modré krasavec, které se proháněl okolo Litovle, je stroj T466.0007, které svuj provozni žêvot strávil v Břeclavi a včil bévá v železničnim muzeô v Olomócô. Za sebó měl sópravô pěti rêbáku, osobnich vozu z 40. let minôlyho stoleti. Ráno vêjel z Olomóca přes Červenkô do Litovle, potom pokračoval dál do Senice, tam objel sópravô abê muhl pokračovat do Olomóca, ale jenom na Novó Ôlecô, na hlavni to nende, kvulê opravě olomóckyho hlavákô. Z Olomóca se vrátil zpátkê do Červenkê a měl jet eště jeden obrat do Senice a zpátkê, protože ale v Července nešlê přehazovat vyhybkê a vlak měl třê čtvrtě hodinê sekerô, jelo se jenom na Litovel předměsti, odkaď zpátkê přes Červenkô do Olomóca.

Jak bêch akcô zhodnotil? Pěkná mašinka, pěkná sóprava, vedro jak sviňa. To, nebo chêbějici pára, bêlê možná duvodê celkem slabyho počtô cestujicich. Kolêkrát mě přêpadalo, že železničnich fotografu, fanóšku, nekdo jim řiká šotóši, tam bêlo vic než ostatnich lêdi. Pro přiště bê se možná hodilo vlepit nejaké plakát do Senice na nádraži, žádné sem tam neviděl.

Já sem jezdil autem kolem štrekê a snažêl sem se zachêtit tento vlak, které toť, na hanáckéch lokálkách, v této podobě v novodobé historii eště nebêl. Možná se vám fotkê bôdó zdát jednotvárny, ale nám, železničnim fanóškum to tak nepřênde.

A eště k temô, že nejela pára. Na Hané sme nebêlê sami, kdo si môsel odepřit pohled na kóřici parni mašinô. Na Osoblažské uzkokolejce, křêvoklátskym expresô, bezdružickym parnim létě nebo páró Českym rájem, na všeckéch techto akcich, kde měla fčêl jet parni lokomotiva, jela mašina dizlová. Z požárnich duvodu, samozřémě. Ale nemôsime zófat, Rosničkô v Litovlê eště ôrčêtě ôvidime.

0