Od nás – Bêlê smê v kině. To se čas od časô stává ledaskemô. Odminôla smê ale bêlê trochô opatrni, protože to posledně bêl skôtečné neskôtečné pruser. Ale nezanevřelê smê, chtělê smê temô dat drôhó šancô…

Zašlê smê deň po premiéře na film ‚Ženê v běhô‘ (Ženy v běhu). Pravda – řidit se kritikama, to bêste často odešlê z kina tak akorát nasrani, a řidit se tém, co nám gdo doporôči, takê nede. To se nám nevêplatilo v připadě filmô ‚Po čem muži touží! Skôtečně smê nenašlê jediné duvod, čemô se zasmát nebo dat šancô mêšlenkovém pochodum…

Ale o to nic, to ôž je pryč. V připadě Žen v běhô to bêlo uplně jináč. Konečně takê doopravdické film z běžnyho žêvota, žádny rodinny drámo s traumatem z děctvi, žádny mravokárny, čê filozoficky poselstvi, žádny přêblbly nadpřêrozenosti. Né sice v každé rodině se trénôje na maratón, ale to asi néni ani v tym filmô to néduležêťéši, ê gdêž na prvni pohled je to hlavně o běháni.

Ženê v běhô só jednodôcho o tym, že v hromadě rodin se nigdo nehandrkôje o prachê, neřešijó se nejaky ptákovinê. Je to s podivem, ale só aji takovy famelêje, v keréch se maji rádi, ê gdêž si ôž tak nejak řeši každé svuj žêvot.

Pokaváď si teda chcete odfrknót a neodcházet z kina s bolavó hlavó nebo nasrani, gde ste to zas vlezlê, tož za nás mužem Ženê v běhô jednoznačně doporôčêt.

0