‚Američti vojáci‘ só drahé špás. Dalšimô takovymô naposilala pani pomalô 200 litru!

Od šômperskéch polêcajtu – Samota je zlá věc. O to věči radosť je najit spřizněnyho člověka, třeba aji na drôhym koncô světa. Jenomže, jak to bévá, ani v tymto připadě to nebêlo zadarmo…
O takovéch připadech se piše fšôdê furt dokola, ale jak vidno, fungôje je to dál. Na polêcejni odděleni v Hanušovicách se obrátila třêapadesátiletá pani. Tô takové špás vêšil za pul rokô na neceléch 200 kaček!
Amant se vêdával za americkyho vojáka, keryho poslalê do Syrie. Nédřiv jô jenom požádal o přátelstvi. Během krátké dobê si ale oznamovatelka k němô vêbudovala citové vztah. A to bêl moment, gdê jô nápadnik zasvětil do svyho plánô. Pré se mô ve světě podařêlo přêjit k nejaké zlatém cihlám, kery bê chtěl ô ni skovat, abê si je ‚po vojně‘ pak muhlê společně ôžévat. Podle instrukci měla kontaktovat přepravni spolenosť a té zaplatila přepravô a pojištěni. A jak ji řekl, tak aji ôdělala!
A jak to bévá, nešlo to uplně hladko. Zásilka padla do rôk tôreckém celnikum a podle dalšiho mejlô (e-mail) měla zacálovat eště aji celni polatkê. Tam ôž ale bêla opatrňéši a odmitla to. Jenomže na takovyho ‚americkyho vojáka‘ si jenom tak negdo nepřênde. Vzal to od lesa. Požádal jô teda, abê mô poslala nejaky dalši prašule, ať si muže vzit dovčô a otočêt se na tôrecky hranice celó lapálijô vêřidit. Na to ôž přêstópila. Ani to ale eště nebêl konec.
V Tôreckô ho pré totiž chêtlê bez potřebnéch papiru, a tak potřeboval eště dalši hrachê na právnika. Tam ôž ale padla kosa na kameň a pani misto cestê do bankê to vzala rovnó na polêcajtárňô. Aji tak jô to ôž vêšlo na zmiňovanó bakôlô peněz. Ešlê se eště dá co zachránit, to je ve hvězdách!
Fotka je ilustračni.