Od našeho ‚vláčkařa‘ Martina Skopalovyho – V sobotô 4. června bêl ve Dzbelô tradični Pohádkové les. O tym ste se ôž muhlê dočist TOŤ. Ô této přiležitosti bêl takê vêpravené zvláštni vlak z Prostijova do Dzbela tažené modrym pilštykem T466.0007 z olomóckyho železničniho muzea. Lokomotivê této řadê só s tóto štrekó nerôzlôčêtelně spjaty – v pravidelnym provozô toť jezdilê třêcet let.

Lokomotivê řadê T466.0, nově 735, se vêrábělê v Turčianskéch strojirnách v Martině na Slovenskô v letech 1971 – 1979. Československy státni dráhê jich odebralê 299, dalších 15 se jich vêrobilo pro prumysl. Zajimavy bêlê svym dvanáctiválcovym puvodně francózkym motorem  Pielstick, podle keryho mašinê dostalê přezdivkô – pilštyk. Motor to bêl komurkové, to znamená, že k zážehô došlo v komurce ô válca. Diky temô měl motor přê nižšich rozměrech věči vykon. Vêkópeny to ale bêlo menši spolehlêvosťó techto stroju, ktery se začlê vêřazovat z provozô po dvaceti letech slôžbê. V porovnáni třeba s jejich sóčasnikama, motorákama řadê 810 (známe ze štrekê Červenka – Prostijov), kery se dnes dožévajó štêrêceti let v pravidelnym provozô, to néni moc.

Do prostijovskyho depa došlê prvni pilštykê v rokô 1975. Na Moravské západni dráze, teda štrece z Prostijova do Chornic, začlê vêtlačovat parni mašinê řadê 433.0. Hromadô let ovládalê veškeré provoz na této štrece, jejich ustup ze slávê začal v devadesátéch letech a posledni prostějovské pilštyk 735.216 dojezdil až v rokô 2005 a dnes ôž je sešrotované. Pár vět a fotka o tym, jak vêpadalê posledni rokê tohoto pilštyka, nandem TOŤ. Smôtné je takê osôd domova posledniho prostijovskyho pilštyka, depa na mistnim nádraži, ktery dráhê opôstilê před třema rokama a fčêl ôž jenom chátrá a zarustá.

Modré krasavec T466.0007, které se v toťtô sobotô postavil do čela zvláštniho vlakô, je jeden z prvních vêrobenéch stroju své řadê z rokô 1971. V pravidelnym provozô jezdil v Břeclavi a ôž jako muzejni se dostal před nekolêka letama do Olomóca a fčêl je provozním muzejnim strojem Českéch drah. Svizt sme se s něm muhlê třeba loni v litě, gdêž vozêl zvláštni vlakê okolo Litovla. V Prostijově bêl naposledê před třema tédňama, gdêž sem vezl zvláštni vlak z Olomóca misto zdechlyho parniho Kremáka.

V sobotô měl pilštyk za sebó sópravô třech historickéch vozu řadê Ci/Ce, ktery pamatôjó eště prvni republikô. Vlak vêjel ráno z Prostijova v devět hodin a do Dzbela dojel chvilô před desátó. Na zpátečni cestô se vêdal po třeti hodině. Já sem si tadê tô jizdô samozřémě nenechal ôjit, vêdal sem se ale až na odpoledni vlak zpátkê, dopoledne sem totiž bêl na fichtlách v Mezêcich. Vlak sem naháněl autem kolem štrekê, nédřiv sem ale bêl ve Dzbelô na nádraži, na kterym to vêpadá, jak gdêbê se zastavil čas. Žádny vêsoky betónovy perónê, krásná vypravni budova se skladištěm a do teho historické vláček jak ze sedumdesátéch let minôlyho stoleti. Atmosférô dotvářel eště gumokolové veterán, historické Wartburg z rokô 1958, které bêl sténě modré jak pilštyk. Škoda, že dzbelšti hasiči se svó vétřaskó se nestavilê.

Pro přišti rokê bê možná neškodilo zavist eště nejaké vlak až do Chornic, abê se aji mistni muhlê svizt. Takê bê to chtělo navéšêt kapacitô vlakô, třê stary dřeváčkê praskalê ve švech. Ale sô rád, že se toť po 11 letech podařêlo dostat stroj, které k této štrece nerozlôčêtelně patři. A navázalo se tak na tradicô Chornickyho železničniho klubô, které pořádal jizdê do Pohádkovyho lesa ve Dzbelô naposledê v rokô 2002 s parni mašinkó 310.922. Tož přišti rok zas. A gdo ste tam nebêlê, mosite se do té dobê spokojit s fotkama, kery só TOŤ.

0