Filka s Dolfikem šlê lehnót nad ránem. Silvina je jednó za rok, tož néni potřeba hledět na nejaky tê domáci zvêklosti. Bêlo co jest aji pit, a než se vrátilê z obecniho ohňostroja, gde se takê na nejakó tô krapkô nehledělo, bêlo jôž hodin jak na kostele. Že jak bêl Dolfik v tym laufô, přeméšlel, že bê šil rovnó otevřit slipkê, ať s něma pak nemá starosť a nervózně pak chôderê eště před polednem nepřešlapôjó ô dviřek kôrnika.

„Ale ludrê só to, sténě nenesó, tož ať si tam čmikaji,“ rozhodl Dolfik ve zlomové okamžik.

„Dobře děláš, dêbê tě vidělê v takovym stavô, tak bêhmê je muhlê jož rovnó vêzabijet. Véca behmê od nich jôž neôvidělê,“ zhodnotila situacô Filka.

Dolfik napochodoval do ložnice, zabral svojô pozicô pod dôchnó, a než bê slipka kvokla, bêl v pánô. Dêž s nim začala pak Filka caplovat, bêl bê ale za to dal rôkô do ohňa, že oka nezamhóřêl. Aji se tak cétil.

„Dolfkô stávé, je zle,“ spôstila Filka hneď na něho.

„Žene se pohroma, čê co?“ snažêl se odrazêt utok Dolfik.

„Nô to zrovna nêê, ale moc k temô nechêbi.“

„Zvoni ô vrat Al-Kajda?“

„Nedělé ochcapinkê a lez z pelecha. Nedá se svitit. Je ôcpané záchod!“

Dolfik zpozorněl. Tato informaca pro něho bêlo mnohem závažňéši, než dêbê přêšlo nejaky boži dopôštěni. Z pelecha se mô ba věrô vêlizat nechtělo. Filka bêla ale neoblomná. Ze svyho rozhodnôti nehodlala cófnót.

Dêž si tak Dolfa analyzoval situacô, mosêl ôznat, že jeho pozica je ponekáď nevyhodná. Jednak totiž eště uplně nepřêšil k sobě a takové nápor mô rozhodně nedělá dobře, jednak ve znalosti terénô je za Filkó přeci jenom a kósek pozadô. Sám si chodi cvrknót za kotelnô, dêž de přêložêt do kamen, a pokáď to nevêžadôjó mimořádny okolnostě, ze závažňéšima záležitosťama navštvôje domáci latrinô s železnó pravdielnosťó každy ráno, ináč tam neleze. Problematika ôcpanyho hajzlika mô tudiž nepřêpadá až tak aktuálni. Opačnyho názorô je ale Filka.

„Mosi se s tym neco ôdělat, nebôdô litat negde po zahradě do chamči,“ nedávala inó možnosť Filka.

„Nô bóže, abê tě neôbêlo,“ netajil se Dolfik svym zásadnim postojem, v ten moment eště spiš polehem…

„Nemel Dolkô, nemel. Doba je zlá a žádá si oběti!“

Dolfkovi ômřela aji poslední náděj, bêlo mô jasny, že to jôž nijak neôkecá. Aji pro to, že Filka na nic nečekala a prásla dveřma. Takže  nebêlo ani kemô oponovat. Pomalô se teda začal sókat z kanafasô. Rêchly pohêbê mô v žádnym připadě dobře nedělalê, ale co naplat! Inženyrsky sitě v domácnosti má na starosti on, tam je každá diskuza marná. Muhlo bê pak přêjit, že se ze zló potáže, dêž se naopak bôde v kôchêni ptat po nejakym žvancô. A taková polivka, sêlné vévar, ten bê opravdô teď bodl. A jak Filka ôdělala pruvan ve dveřích, tož to jenom zavonělo. Pravděpodobně se ô plotnê k nečemô takovymô schêlôje.

Sice rozmrzele, ale s jistym pozitivnim očekávánim vêšil přes dvur do dilnê pro vercajk a začal si plnit svoje manželsky povinnosti…ô záchodové misê.

„Co s tym je?“ projevila Filka učasť, sotva se pôstil do dila.

„Stoji to za hovno,“ vêhodnotil Dolfik svůj první dojem.

„Mám tě nejak pomuct?“ dávala Filka jednoznačně najevo, že ho v tym nechce nechat samotnyho.

Na jazêk se mô bralê jadrny odpovědi, ale zavčasô zabrzdil. Ta sêlná polivka a lôkšema a knedličkama voněla čim dál vic. „Nic Filko, vêřešêt tento problém je plně v mé kompetencê, žádné strach,“ odpověděl nakonec.

„Jenom ešlê za jak dlóho mužô čitat ze zprovozněnim. Jôž tak nejak…!“

Dolfik to nechal bez dalšího komentářa a věnoval se svymô řemeslô. Jako zkôšené môž měl ten grif a znal zarôčeny fintê, jak si s tém poradit. Za chvilkô v rórách zahôčelo, jak debê to z drhôhé stranê nejaké hastrman odšpôntoval a fšeckê sračkê bêlê tê tam. S péchó Dolfik vêkročêl za Filkó oznámit, že zařizeni je zas plně funkčni.

„Jôž to mužeš prubnót,“ nadhodil schválně jak děž otráveně, abê na sobě nedal znat, že aji mô se ôlevilo, že bêl ten šťóch korônované uspěchem.

„To sô Dolfičkô ráda, jôž sem měla dilemačkô, ešlê nebôde zapotřebi zvolêt nózovó variantô,“ přêznala Filka.

„Ále to viš Filôško, co bêch pro tvoje štěsti neôdělal. Akorát mám trochô obavê z dalšiho vyvoja události!“

Filka zpozorněla, první, co jô napadlo bêlo, že muhlo dojit k nejakymô nevratnymô poškozeni infrastukturê.

„Je neco v nepořádkô?“ začala opatrně.

„Dófám, že je fšecko v rychtykô. Jenom mám trochô obavô, abê neplatilo – jak na Nové rok, tak po celé rok. Dêž sem ho dneska startoval v sračkách, tak kdo vi, čeho se tak mužô do příštího Silvestra dočkat,“ naznačêl svoje strachê.

„Nemudruj a sedé ke stolô. Možná bê to bêlo lepši, než dêbês měl celé rok bêt jak zákon káže. Dneska nad ránem to zrovna optimisticky vêhlidkê s tebó nedávalo,“ zasmečovala Filka.

Dolfkovi došlê argumentê. Jenom žêčka cingala po taliřkô, jak si michal ten sêlné vévar. Dófal, že ho Filka nadělala aspoň aji na zétra, dêž né na celéch třêstapětašedesát obědu. Přêšil skôtečně v chôť!

0