Od nás – Stalo se nám to ôž takovó rodinnó tradicó. Proti Valentynovi mámê jisty vyhradê, a proto 14. unorô nepřêkládámê zvláštni duraz. Ale takové prvomájové lóbanec, to je uplně jinši liga. 

1. mája je sice svátek, ale né pro fšeckê. Jak nám gdêsê řikalê sódruh řidici – svátek nélip oslavimê prácô. A tož znali tehoto doporôčeni smê se dneska mosêlê vêdat každé po svéch. Tym pádem bêlo potřeba na sebe počkat až do večernich hodin, abêhmê se muhlê doma potkat pod květákem…

A proč pod květákem? Nésmê žádni sôchaři, ale trocha pragmatismô neškodi. A vlastně – květák smê zvolêlê jako ‚mokró variantô’, gdêbê se neôrodilo. S počasim to bévá na levačkô. A spolihat na to, že na 1. mája bôde neco kvist, se zas tak uplně nedá. Muže bêt eště chladno, že do květô se eště ničemô nechce, nebo hic, jak ve žňa a misto kveteni bê bêlo potřeba poméšlet pomalô ôž na órodô.

Květák smê si teda vêbralê jako tutovkô, abêhmê si ten lóbanec muhlê dat za každéch okolnosti. A ono nám tu fungôje, v žádnym připadě si nemužem stěžovat. Vřele doporôčôjemê. Ale abêste si zas nemêslêlê, že smê sentimentálni citlêvkê a z květáku si dělámê nejaké archiv. To rozhodně né. Jak přênde jeho doba, bohapôstě ho zežerem!

Pod článkem se mužete mrknót, jak šil s našema květákama čas…

0