Z Tróbelêc a zbêtkô světa – Internet, to je kózelná věc. Je to nejakéch 14 dni, co smê narazêlê na videô na chlapa, co s koněm trampoval po Hané. V dnešni době zehnat na nekeho kontakt je skoro to posledni. A tož smê se za nim včerá vêpravilê.

Pravda, je naša chêba, nemosêlo to trvat dva tédně. Ale nekemô to muhlo zas trvat podstatně dyl. Za Daliborem Balutem smê se do Tróbelêc vêdalê v ponděli dopoledňa. Néni nad to, gdêž fšecko klapne, jak se domlovi!

Negdo má doma automatkô, mêčkô, sôšêčkô, hifinô a televizô pomalô takovó, že kvulêvá ni mosi přêstavět kôs barákô. Na Dalibora smê podle ôjednáni počkalê před tróbelêckó radnicó a pak ho následovalê do jeho lesniho srubô na krajô dědinê. Pré má pár kroku odsáď barák. Ale v rokô 2013 si postavil toto přirodni staveni, kery se mô stalo skôtečnym domovem. Zároveň je toť doma, mimo sokola Čika, aji jeho klisna Sheila. S tó maji v nohách ôž bratrô  6 000 kilásku.

Dá se teda řict, že cesta napřič Hanó bêl jenom takové vélet. Aspoň v kontextô teho, jaky cestê podniká. Před třema letama se stal členem mezênárodniho cechô Long Rideru (dálkovéch jezdcu). Podminkó členstvi je ôrazêt na jeden zátah 1 000 mil s koněm. A to ôž je pořádná kláda. A jak nám řikal v zázemi jeho srubô, gdêž se venkô střidalo slônko s přeháňkama, bêl prvni ‚longrajderem‘ v našé republice, a vlastně jediné v Evropě, gdo svuj titul co rok ‚obhajôje’.

Kromě Hané se vêdal takê kolem našé republikê, na Slovensko, aji k Baltô. Na Hanó vêjel v řijnô a cesta přes Bohuňovice, Tršêce, Velké Tynec, kolem Moravê, pak přes Smržêce a Kosiř, potom to vzal na Lôdeřov ke Svatoplukovi, Náměšť na Hané, Cakov, Rampach nad Cholênó, Mladeč, Usov a pak zpátky dom do Tróbelêc. Jak řiká, motivem pro tôto cestô bêla knižka ‚Třináct zastavení v moravské krajině‘ Milenê Valuškové.

Vekládáni s nim bêlo na dlóho a bavilê smê se o hramadě dalšich věci. Aji o tem, ešlê si lêdi nemêslijó, že je podivin, ešlê se negdê na cestách ztratil nebo měl aji strach. A mosimê řict, že nás to moc bavilo a rádi bêhmê se za nim znovô negdê zastavilê. Dalibor prostě néni takové ten přirodni člověk, jak bêste si mêslêlê. Ê gdêž přirodô má rád, rozômi ji a ômi jô poslóchat a žêt v ni. Poôžévá internet aji varnó konvicô, ale jednodôcho si žêje po svym.

TOŤ se mužete mrknót na fotkê z našé návštěvê a pod článkem je parádni dokument o cestě přes Hanó.

0