Z Lošťêc – Kromě barevnéch vajec a mrskáni maji Velêkonoce pro řezbářa Jaroslava Benešovyho z Lošťêc jednô tradicô navic. A tô si vêmêslêl sám. Vlastně ani né vêmêslêl. Velêkonočni křiže bere jako svoje posláni.

Letos je vêřezával ôž poštrnásty. A věčinó se rychle rozběhnó po světě. A dêž pišemê po světě, tož skôtečně po světě. Věři totiž, že dêž ôž poprvni zařizne do kôsô dřeva, v ten moment má svyho majitela. A stalo se, že uplně náhodó se ô něho zastavil člověk, keré jeden takové si gdêsê potom odvezl až do zámoři.

Nečekany vnôknôti přêšlo pré rok před tém, než ôdělal vubec prvni křiže. Bêlo to po velkopátečnich obřadech. Těžko se to vêsvětlôje, jak se taková věc přêhodi, ale faktem je, že o rok pozďéš ôž šil s prvnima k žehnáni. Poslednima letama se tato tradica ôstálêla na Květnó nedělô, ta bôde zrovna fčêl, a žehnat je bôde mistni farář Kristián Libant v kostele sv. Prokopa v 9.30 přê nedělni mšê svaté.

Letos křižu nachêstal  Jaroslav Benešu sedm, každé jinši. A jak řiká, nésó dva stény ani mezê tema, co za cely leta ôdělal. A kromě svéch nápadu se takê nechává inspirovat a vist technikama, kery poôžévalê staři mistři. Každé křiž má v sobě schránkô s dokladem o požehnáni a malym poselstvim. Kemô bôdó ochráncama tê letošni, o tym možná ani ti dotyčni eště nevijó. Na tê zatim pověšeny na zdi ô Jaroslava Benešovyho čekaji. Mužete se na ně podivat TOŤ.

0