Z Prostijova – Tož smê tadê mělê smršť všechnéch možnéch dědinskéch masopustnich pruvodu, pochováváni bas a ostatkovéch plesu. Ale jak bê k temô přêšlê ti naši némenši, dêbê smê se nezminilê aji o nich?

Naši kamoši Vašek a Alenka Adamovi z Václavovic bêlê navštivit školkô na ôlêcê Dvořákově v Prostijově. A nešlê tam jenom tak z plezirô. Alenka tam totiž zakončêla před osmi letama svojô učitelskó kariérô. Jenomže to se nedá jenom tak ôtnót a zapomenót na leta stráveny mezê milovanéma dětičkama. A tož se tam zašla se svym môžem podivat na školkovsky ostatkê, kery se tam dělávalê jôž za dob Alenčênyho pusobeni.

No prťata pré bêlê kózelny. Zpivalê, tancovalê, hrálê hrê, otevřelê aji pravé masopustni jarmark a pochopitelně nechêběla ani basa. Ê dêž lepenková, takê bêla dobrá. A dokonce děcka za učitelskyho doprovodô klavirô, vozembócha a té lepenkové basê tancovalê a zpivalê tradični masopustni čê hodovó pisničkô ‚hojačkô’…Mozêkanti, mozêkanti, zahréte nám klekačkô…lehačkô…seďačkô…šak to koneckoncu mužete vidět aji na fotkách, kery tam Adamovi pořidilê. Nô a na závěr se mazurkó pochopitelně protancovalê až k definitivnimô zakončeni masopustniho veseli, pochováváni basê. Tož néni to pěkny? Klobók dolu před učitelkama, kery si dalê tô prácô a čas a vedó děcka k drženi tradic, kery znalê jôž jejich dědi a pradědi a prapradědi…

0