Z Drahanovic – Pravda časê, gdê se po kolejách prohánělê parni mašinê a nikemô to ani nepřêšlo divny, só dávno pryč. S koncem 70. let 20. stoleti bral za svy aji parni provoz na poslednich štrekách. O to věči atrakcó je, gdêž se negde pára objevi.

Jeden z historickéch vlaku, kery tento vikend vêjiždijó z Olmika přê Oslavách vznikô ČSR a symbolickyho Zamêkáni točnê v olomóckym železničnim muzeô dorazêl v sobotô před polednem aji do Drahanovic. Mrňósi čôčelê, jak péra, protože nigdá nic takovyho nevidělê, ti starši vzpominalê na časê, gdê to bêlo v Drahanovicách na dennim pořádkô, protože navic tam béval côkrovar a během kampaně tam fraklê vlakê s côkrovkó furt.

Do Drahanovic se tentokrát vêdala ‚vlajková loď‘ olomóckyho muzea – mašina 464.202, keré se řikalo Rosnička. Možná proto, že na parni lokomotivê, kery bévalê věčinó černy, měla né uplně obvêkló zelenó barvô. Zajimavy ale je, že je to uplně posledni model parni lokomotivê, keré bêl v Československô vêrobené. Tenkrát se psal rok 1956 a v plzeňské Škodovce, kerá se v té době menovala ‚Závody V. I. Lenina v Plzni’, bêlê vêrobeny jenom dva prototypê, ale ze sériovó vyrobó se ôž nezačlo. Obě mašinê jezdilê od začátkô 70. let v Olmikô, gde aji zapichlê svó aktivni kariérô v rokô 1975. A zatimco ‚dvěstějednička‘ bêla zrôšená a časem skončêla ve šmelcô, ‚dvěstědvojkô‘ se nakonec podařêlo zachránit a v rokô 1994 se vrátila zas zpátky na štrekô, ovšem ôž jako historické kôs.

Těžko řict, ešlê se Rosnička v době, gdê bêla pravidelně nasazovaná, do Drahanovic gdê mrkla, sobotni přiležêtosť ale přêlákala hromadô aji tech, keři jelê vlakem naposledê možná gdêsê ze školó na vélet. Ale za podiváni a chvilkô strávenó v nevlidnym počasi to určitě stálo. Šak se mrknite TOŤ.

0