Ze Žárovic – V ruznéch mistech maji oslavê 100 republikê ruzny podobê a só spojovany aji s ruznéma přiležêtosťma. V Žárovicách splnilê v sobotô letité ‚dlôh’. Po devadesáti letech bêla odhalená pamětni deska mrtvém vojákum.

Aji maly dědinkê maji svoje dějinê, kery se odvijijó od tech dějin ‚velkéch’. Velká válka, jak se 1. světové  válce takê řikávalo, zasáhla takê Žárovice. Z vojáku, keři tenkrát bêlê zmobilizovani, se jich 14 nevrátilo. Ať ôž padlê, ômřelê nebo zvostalê nezvěstni. A abêhmê ôvedlê na pravó mirô ten splacené dlôh – žárovičti zastupiteli ôž odsóhlasêlê stavbô pomnikô padlé k 10. véroči konca válkê v rokô 1928. Ê gdêž bêl na stavbô částečně nakópené aji materiál, pomnik nakonec nebêl postavené ani tenkrát, ani dalši dlóhy desetileti. Až fčêl.

Na mistni zvoničce je tak od sobotê pamětni deska ze 14 ménama  rodáku z obce Žárovice-Hamrê, keři spojilê svuj žêvot s Žárovicama. Tê só dneska mistni čásťó Plômlova. Přê té přiležêtosti bêla ô kaplêčkê zasazená aji pamětni lêpa, do jejichž kořeňu vložêlê časovó kasplô. V té, mimo poselstvi ze sóčasnoisti dalšim generacám, bêla vložená aji knižečka s přiznačnym názvem ‚Jaké by byly Žárovice dnes, kdyby nepřišla válka’.  Navic  od sêlnice ke kulturákô bêla vêsázená nová alej jeřábu muk ‚Magnifica’. Každé ze 14 vêsazenéch stromu nese jedno méno  ôvedeny aji na pamětni desce. Pak ôž ve vêtopenym kulturákô čekala beseda s Radimem Kapavikovym (Signum belli 1914) o Moravskéch vojákách na frontách Velké válkê.

Ale abêhmê se eště aspoň krátko vrátilê ke zmiňované knižečce. Stoji za ňó ročni usili Josefa Marciána, keré dal dokôpê hromadê materiálu, ať ôž fotek nebo dobovéch dokumentu, strávil hromadô časô pátránim v matrikách a historickéch knihovnách, mlovil s potomkama vojáku rakósko-ôherské armádê aji legionářu. Furtovnik měl možnosť se na zpracováni knižečkê podilet a mosimê řict, že si teho moc vážimê. Navic, gdêž smê muhlê v sobotô v Žárovicách vidět, že ména, kery smê znalê jenom z podkladu přê zpracováváni, maji svojô skôtečnó podobô v potomkách, keři na odhaleni přêšlê a takê přêspělê na ten ‚svuj‘ strom, je to opravdô nepopsatelné pocit. A tož bêhmê chtělê, dófémê aji za věčinô z vás, Josefô Marciánovi poděkovat, že se do nečeho takovyho pôstil a přes fšeckê peripetie to dotahl až do konca.

Na fotkê ze sobotnich oslav v Žárovicách se mužete podivat TOŤ.

0