Od našeho věrnyho spolôpracovnika Martina Skopalovyho včetně jeho fotek – Věžák, néstarši provozôschopné motorák ô nás, má ôž 85 let. Letos to je takê 25 let od jeho znovôzprovozněni v Šômperkô. Têto dvě vyroči sme si přêpomnělê v sobotô 3. záři, kdê Česky dráhê spolô s Klubem přátel kolejovyho autobusô vêpravilê z Šômperka do Libinê dva párê vlaku tvořeny timto unikátnim motorákem.

Eště po prvni světové válce bêl provoz na hôsté siti našich lokálek tvořené většinó dvóma nebo třema párama smišenéch vlaku v čele s parni lokomotivó. Pokáď ste tenkrát chtělê nekam jet, bêlo to na dlóho, protože v každé stanicê probihal posun spojené s odstavenim nebo dobráním nákladnich vagónu. Takê téch vlaku nejezdilo moc. Do té dobê to nikemô až tak nevadilo, ale po tym, co se ve 20. letech začala objevovat konkurenca v podobě autobusu, môselê to Československy státni dráhê řešêt. A to řešeni se našlo, kde jinde než ô konkurence, v podobě kolejovéch autobusu, jak se tehdá motorákum začlo řikat. Nasazeni motoráku přêneslo pokrok v cestováni, odpadla manipulaca ve stanicách a v jizdnim řádô se objevilo vic spoju. Do konca prvni republikê se vêrobilo hromadô motoráku všelêjakéch typu a v motorizacê sme na tym bêlê v porovnáni se světem na špicê.

Jednim z téch tehdá pokrokovéch prvorepublikovéch stroju je aji dneska muzejni Šômperské věžák M120.417, keré bêl vêrobené v rokô 1931 v kopřêvnické Tatře. V provozô se ôdržel až do 50. let, kdê bêl z něho vêřazené. Po tym bêl prodané na vlečkô côkrovarô v Českym Brodě a v 70. letech ho ziskalo Národni technicky muzeum. O pár let pozďéš začala v Šômperkô jeho náročná oprava, kerá bêla dokončená v rokô 1991. Od té dobê najezdil v muzejnim provozô až do dneška přes 5 000 kilometru. Motorák je unikátni svym benzinovym šestiválcovym reverznim motorem o vykonô 100 koni a věžovym stanovištěm strojvedóciho, podle keryho se mô říká Věžák.

V onô sobotô bêlê plny nejenom vlakê, ale aji kolem štrekê belo dosť fotografu. Jizd má totiž velêce málo a to nejenom diky jeho nenažranymô benzinovymô motorô, ale aji jeho provozovatel, totiž Depo historickéch vozêdel Českéch drah, si za něho nechá pořádně zaplatit. Pokáď eště pomêslime na jeho maló kapacitô a tym pádem aji vêožêtelnosť v dnešním muzejnim provozô, néni se asi čemô divit.

Letos eště Věžáka čeká vélet po Čechách, totiž 10. a 11. záři navštivi muzeum Českéch drah v Lužné ô Rakovnika, gde proběhne setkáni motorovéch vozu a 24. záři bôde předvedené na Národnim dňô železnice v Chebô.

TOŤ se mrknite na pár fotek, ať vite, jak takové věžák vêpadá.

0