Z Litomyšle – A tož gdêž ôž smê bêlê kôs cestê z domô, zajelê smê si eště na malé vélet. Přes Litomyšl se nejezdi zrovna denně, ale odskočêt si sem každopádně stoji za to. A dá se teho vidět hodně.

Je málo měst, kery se mužó chlôbit vic, jak tisiciletó histórijó. Prvni zminka o Litomyšlê je spojená s rokem 981, ê gdêž bê nejaké hnidopich muhl řict, že to nemosi bêt uplně směroplatny, protože to psal Kosmas ve své kronice, ovšemže až ve 12. stoleti. Každopádně bévalá sláva města, kery má dneska neco málo přes 10 obyvatel, je spojená ze slavnéma šlechtickéma rodama. Městem je ôž od rokô 1259, v 1344 toť Karel IV. zřidil biskôpstvi.

Během 19. stoleti se ale Litomyšlê stalo to, co hromadě dalšich do té dobê vyznačnéch měst. Rozmach železnični dopravê přê stavěni hlavnich štrek město minôl, a tym začal ôpadat vyznam.

Jedna věc je ale celospolečenské vliv města, drôhá pak osobnosti s nim spojeny. Gdêž se tak procházite historickym centrem, pomalô na každym drôhym barákô nandete pamětni deskô s odkazem na nekeho vyznamnyho, ať ôž pro město nebo pro aji pro nás přespolňákê. Gde gdo asi vi o tem, že se toť v rokô 1824 narodil Bedřich Smetanu. Za svyho žêvota se tadê teoretickê muhl potkat aji s Boženó Němcová, kerá tadê krátko žêla, anebo s Aloisem Jiráskovym, keré sem přêšil v rokô 1874 na misto suplenta na mistnim gymplô a napsal toť třeba Filozofskó histórijô, čê Psohlavce.

A jak vêpadá Litomyšl dneska? Nikeho pochopitelně zas tak moc neberó nejaky panelákê. Ale tak po slabym kiláskô z vlakovyho nádraži dondete do historickyho centra. Samotny náměsti je dlóhy dobryho pul kiláskô a je lemovany historickéma domama s podlóbim. V něm je skovaná hromada maléch obchudku, v keréch pořidite snaď fšecko, co potřebôjete k žêvotô. Navic je tam aji hromada kaváren, côkráren a hospudek, tož strádat rozhodně nebôdete.

Sóběžně s náměstim, ale tak nejak o patro véš, je to, co bêste v Litomyšlê v žádnym připadě nemělê minót. Hravě se to dá zvládnót podle mapkê, keró si mužete vzit v infocentrô a nic vám tak neôteče. A mužete se kochat a kochat. Maji tam aji zajimavy adresê. Těžko řict, gdo bê chtěl bévat na Umrlči ôlêcê (ta tam skôtečně je), ale mistnim na tym nepřênde nic divnyho.

Ale abêhmê jenom fšecko nechvalořečêlê. Proti gustô žádné dyšputát a mê smê posledni, keři bê do teho mělê kecat. Ovšem historicky návrši s kostelem Nalezeni sv. Křiža, zámkem a muzeem, je ‚vêšperkovany‘ dilama moderniho ôměni a cely dokôpê to nese pomenováni náměsti Václava Havla. Což nám přênde malinko bizarni, ale jak řikámê – nic nám do teho néni, určitě se nandó zas jinši, keři z teho bôdó ô vêtrženi…

Každopádně pár hodin strávenéch v Litomyšlê rozhodně nelêtôjemê a pokaváď bêste hledalê nápad na vélet, rozhodně to nezavrhujte. Nakonec TOŤ se mužete nechat zviklat fotkama, kery smê tam ocáď dovezlê.

0