Jôž je to zas tadê. Jak se tak oteplôje, přêbévaji po dědinách dovijaky slavnosti a hodê a takovy tê věcê. Nô a hlavně tam, gde jôž pomalô neômijó hanáckê ani žbleptnót ,se nérači prsijó tym, jaci že só Hanáci, dêž si pozvó nejaky tê ‚lidovy vêpravěče’. A fšeci vimê, jak to pak dopádá. Ti maji naôčenéch pár hanáckéch frázi, na keréch sténě každé pozná, že to dělaji jako estrádô a doopravdickê hanáckê vubec neômijó. A to néni vémêsl, v jednym připadě se nám k temô aji jedna konkrétni osoba přêznala. Co ale huř, tym, jak takovi ‚hanáci‘ obrážijö pódia, tož navozôjó dojem, že právě to jejich pitvořeni a plantáni pátyho přes deváty je to pravy naše nářeči a lêdi neznali jim to bohužel žeró! Je to moc smôtny. Ale objednavateli takovéch atrakci věčinó vijó prd a só přesvěčeni, dêž negdo takové promlóvá k davum třeba na náměsti v Prostijově, tož je to echt a mosijó ho mět takê! Každé Hanák vi, že dělat nejaké hanácké slovnik je pôstá hovadina, protože dědina od dědinê je to jináč, ale aji tak se fšeci domlovijó. Polivá mě dêcky trapnosť za takovyho čulibrka, keré si na neco hraje. Každé ať mlovi, jak mô zubák narustl. To ôdělá ze fšeckyho nélip.

0