Konečně bêl Dolfik doma. Na ozdravné pobyt pro dárce krve se mô nijak gór nechtělo, ale nakonec ho Filka vêhnala, ať si aspoň chvilkô dáchne. A tož dal na ňô. Sténě bê s ňó nebêlo k vêdrženi, furt bê brblala. Né, že bê tam bêlo zle, ale stačêlo. Je rád, že je zpátkê.

„Tož povidé Dolfo, jak bêlo. Že sem doře řikala, abês tam jel,“ nedala Filka šancô Dolfkovi cokoliv zpochêbňovat.

„Ale nebêlo néhuř,“ odpověděl popravdě.

„Dêť viš, že bêch tě nic špatnyho neporadila,“ dovršêla Filka svuj triumf a bêla furt zvědavá: „A co béváni, jakyhos tam měl parťáka?“

„Bêl tam Sések. Nô Vilin Křečku. Chodilê smê spolô na obecnó, aji pak do měšťankê. Jôž tenkrát nosêl brylêska ze sklama, jak popelnikê a furt přes ně tak sésal, tož smê mô řikalê Sések,“ rozvêkládal se Dolfik.

„Tož teho teda neznám,“ přêznala trochô zaskočená Filka. Bêla ale ráda, že tam nebêl uplně mezê cêzéma.

„On pak odešil pryč, bévá fčêl negde na Chacharech. Sčôchlê smê se rovnó na recepcê, tož smê si vzalê aji společnó komnatô,“ vêsvětlêl Dolfik nezbêtny okolnostě.

„A tož to pak ja,“ přêkévla Filka.

Dolfik se potom rozvêkládal co jak bêlo, jak s jidlem a Sések jak chrápal. V tem si ale nemělê s Dolfkem co vêčétat. Bôdilê se na střidačkô. Ale nebêl to žádné konec světa, só přece zrali môži, maji na trochô chrápáni nárok. S tym se konec koncu mosi jôž čétat, dêž se tak jede do světa. Nô né?

„Ale tak smê tě tam Filko jako jednô procedurô mělê aji instruktáž a vycházkô s fofrklackama. To je fčêl moderni, turistum jôž nestači na opiráni si v lese ôlomit nejakó halôz. Řikaji temô NORDIK VÓLKINK. Pré bê se s tém mělo chodit aji rêchléš, tož nevim, ešlê tě to nepořidit, abês bêla spiš z nákôpô, dêž se tam s babama zakecáš,“ popichl Filkô.

„Dolfkô!“ ozvala se hneď.

„Ale dêť viš, že si dělám jenom srandô. Proto sem s tym nezačal,“ mrkl Dolfa přes stul.

„Nô proto,“ côlêla se Filka.

„Zešla se nás tam partija sami chlapi a taková šêkovná mladá instruktorka nás vedla. A jak smê se pak s ňó vêdalê na špacir, tož chlapi se klačêlê hneď za ňo. Měla totiž totiž takovy ôply špónkê a jak tó prdelkó přê pochodô vrtěla, to fšeci po ni hledělê, jak mladi Janci,“ pokračoval Dolfik.

„Na to bê vás ôžêlo vê staři kocóři,“ krótila Filka hlavó.

„Do vyhodné pozice smê se dostalê aji ze Séskem. A jak tak mžóral po ni, pichl tym klackem mimo chodnik do lésti, vzal vangl a skotólel se z břižka do chabašči. Než se posbiral, ostatni jôž kôs ôšlê, ale za nama se šênôl dalši chodecké pelotón, tož se Sések přêdal k nim, protože si mêslêl, že čekámê. Probojoval se na puvodni pozicô s dobrym vyhledem, ale nejak se mô ten zadek nepozdával. Zdělal aji bryle, abê si je přelešťêl, mêslêl si, že si je v tech kotrmelcich negde zamatlal. Ale furt viděl to samo. Až do momenta, než se čelo zastavilo a misto šêkovné instruktorkê se otočêl fósaté chlap. Jak se probral z teho leknóti, tak mô to teprve docvaklo. Rozhlidl se a fšeci po něm čôcelê, pro tak ôpjatě zirá na chlapovô prdel. Zbalêl klackê pod pažô a valêl pryč takovym tempem, že žádny fofrklackê bê na to nestačêlê,“ dovêkládal s kamennym ksichtem Dolfik.

Za to Filka smichê jôž slzela. Žêvě si to představovala, jak to tak barvitě Dolfik popisoval. Ê dêž Séska nigdá neviděla.

„A co tê Dolfkô, tês došil v pořádkô?“ dobirala si ho.

„Tož to viš, že došil. Celó dobô sem držel kontakt s čelem. Ale zavazi to a je to uplně na hovno. Pěkné měla ovšem ta mladá instruktorka zadek. Jak modélka. Jenom co je pravda. Ale abêch kvulêvá temo se trmácel s fofrklackama kdesê po hampézách, to bêch se na to vêsral,“ konstatoval Dolfik. Filka se jôž nadêchovala k poslednimô slovô, ale Dolfa bêl rêchléši: „Só aji jiny možnosti kde a jak to omrknót!“

„Tê jôž Dolfine jiné nebôdeš. Ale aji tak sô ráda, že seš zpátkê,“ zakončêla Filka debatô a šla vêbalovat Dolfkovô špinô rovnó do pračkê.

0