Vêpadá to uplně nenápadně. K Hranické propasti se de rovnó od nádraži z Teplêc na Bečvó sice do pořádnyho kopca, ale za chvilkô je člověk tam. Po červené je to tak kilásek. A dêbê jeden nevěděl, gde zrovna je, tak bê mô možná ani nedocvaklo, že hledi možná do něvěči dirê na světě vêtvořené přêrozenym vyvojem bez zásahô člověka.

Na prvni pohled to vêpádá ôpravdô nevinně. Džuzňa obehnaná zábradlim, skalnaty stěnê porostly náletama, na dně bôjná vegetaca a akorát v jednym kótě maly nenápadny jezirko. A o to právě de. Nedalo to spat jôž kómákum kdêsê ve středověkô. To se ponořêlê kósek pod vodô a vêdalê zprávô, že je ta kalôža bezedná. A možná ani netôšêlê, jak blézko só pravdě…

Zatimco sôchá čásť, teda to, co je vidět z vrchô, má neceléch 70 metru, v porovnáni s tém, co je skovany pod vodó, to néni ani jak špička ledovca. Systematické pruzkum dirê je zaznamenávané od rokô 1961. Ale z původně doloženéch 6 metru se pomocó hlóbkovéch ponoru a robotickéch sond jôž prokázalo, že hlóbka pod hladinó je némiň 373 metru. A to ani zdaleka néni dno. Možná ani pulka. Podle teplotê a složeni vodê se totiž předpokládá, že skôtečná hlóbka muže bêt až kolem 700 nebo ê 800 metru. A to jôž je opravdô dira, jak…do pekla. A gdo vi, elê na dně néni fakt nejaké špônt a pod nim skôtečně samotny peklo.

Kvulêvá členitosti a hlóbce je zrádny dělat dalši pruzkumny ponorê. Néhlóbš se potápěč dostal do asi 255 metru. Ešlê se ale negdo negdê dopidi dna, to je otázka. A tak zatim mužó turisti jenom chodit kolem a špekulovat, gde se tadê tento bez mála div světa ô nás na Moravě vzal.

A dêž jôž máte hleděni do dirê dosť, nemosite se vracet sténó cestó do Teplêc, ale pokračovat dál do Hranic, tak pulhodinka cestê. A to se eště mužete zastavit na vyhlidkô ô sv. Jana, odkuď vêhliži aji barokni světcova socha z rokô 1708. A pak jôž za chvilkô ste v Hranicách, dáte si pivko a popřeméšlite v klidô, co podniknót dál…

0