Z Jednova od stôdánkê – Před pětadvaceti letama přêšil P. Josef Glogaru do Jednova jako mladé klôk, dá se řict jako novokněz. A ê dêž se za tê leta tólal po světě gdovijak a gdovigde, cestô do Jednova ôž nigdá nezapomněl. 

Co bê rodák ze Severni Moravê měl po přichodô do Jednova s hanáčťênó velky hlavê lámáni. Do dneška tehdéši mladá generaca vzpominá, jak řešêl problém, co se piše a vêslovôje ze střiškó a bez střiškê. Ale jak vidno, nijak závažně ho to nepoznamenalo. Nebo spiš naopak poznamenalo v tym, že s Jednovem zustal spojené asi ôž na furt. Sám to přêznal, aji dêž se ho fšeci ptalê, proč zrovna v Jednově slavi svoje ‚střibrny‘ kvěžstvi. Bêla to totiž po krátkym kaplanováni na Velehradě prvni farnosť, co měl na starosti, a tak je to asi jak s prvni láskó, na keró se nezapominá.

Za pětiletyho pusobeni tadê k sobě přêtahl hromadô lêdi, keři se na jeho oslavê v sobotô přêjelê podivat, aji dêž v Jednově a okoli třeba ôž dávno nebévaji. Řikal nám, že dalšim dobrym duvodem, proč se do Jednova vraci, je aji to, že 24. června 1994 tadê složêl, co bê salesián, věčny řeholni slêbê. A to, že eště za měsic má pětapadesátkô na krkô, bêlo pro farnikê o duvod vic, abê mô v sobotô odpoledňa tadê ôspořádalê pořádnó oslavô.

Z Jednova odešil před dvaceti letama ředitelovat do Salesiánskyho střediska mládeže v Krasêcich, tech prostějovskéch, mimo jiny na nejaké čas oblikl aji vojenské mundur a bêl pul rokô kaplanem na misê v Kosovô. Před rokem se k radosti fšeckéch znovô vrátil do Prostějova. Jak bêlo vidět v sobotô odpoledňa, vêpadalo to, jak gdêbê odstáď ani nigdá neodešil. Jeho vrozená přátelskosť a neformálnosť ho neopôstila ani po štvrtstoleti kněžské slôžbê.

0