To vite, na každyho jednó ten čas přênde. Člověk muže bêt nasrané jenom sám od sebe, muže k temô přêdat aji Filka, anebo se to stane, že pořádně ani neni jasny proč. Dolfik bêl flôstrované. Flôsal, kôdê chodil a nejak to furt nebralo konca.

„Co tadê furt plôješ jak pohan?,“ ptá se Filka.

„Nô plôjô!“

„Bôdê tě to eště dlóho bavit?“

„Nevim!“

„Dáš si štamprlô?“

„Ja!“

„Tož poď!“

„Ja!“

„Dáš si aji pivo?“

„Ja!“

„Tak ôž se na to vêser a nezdržuj!“

Dolfik si naposledê odflôsl a zase bêl na dlóho klid…

0