Orkestr – Kdo nic nedělá, nic nepokazi. To tak bévá. A protože mê smê tvurči těleso, dělámê, a tym pádem aji občas kazimê. Z časô na čas se stává, že nekery dobře méněny ómêslê nakonec vedó do slepé ôlêčkê…nô možná aji dál!

Na poslednim vêstópeni smê chtělê přenyst neco zbrôso novyho, trochô zaexperimentovat. To se vi, v této branžê mosi člověk zkóšet nabrat luft do plachet, abê ho to zase posônôlo nekde dál. To bêhme jinak nadosmrti hrálê jenom Šla Nanynka do zeli. A to přêrozeně néni možny, chtic se ôdržet na špicê a atakovat névêšši šprôšle světovéch hitparád!

Vlasně s tym nápadem přêšil Jindřich. Jak jistě fšeci vite, je to konzertmajstr našé harfové sekce. A ve vékonnym véborô smê mô to schválelê. Akorát Kôlhánek měl nejaky blby pindê, ale ten remcá dêcky, tož smê ho nechalê přê tem a v klidkô ho přehlasovalê. Tym se otevřel prostor pro novy možnosti.

Jak jôž bêlo ale naznačeny, néni každé deň posviceni. Jindřich se totiž rozhodl do repertuárô prosadit jako vrchol večera přednes vlastní jazzové skladbê pro štêrêčêatřêcet harf a fôjarô. To ale bêlo zapotřebí, abê celá harfová sekca 34 hráču, plus jeden záložni, to dêbê se nekerymô ôdělalo blbě, podladila o čtvrť tónô dule. Jenomže s čim smê nepočitalê, ono to přece jenom chvilkô trvá. Dêž jôž tak přêbrnkávalê puldrôhé hodinê a Jindřich bêl teprve v polovině nástroju, nasralê se jôž aji ti néotrléši náštěvnici a do posledního opôstilê konzertni siň. Nakonec celó harfovó sekcô rozprášêlê uklizečkê, kery chtělê to mět jôž takê z krkô. Hnalê je smětákama z pódia. Harfisti s harfama na hřbetech se zastavilê až ô šatnê, dêž si bralê kabátê a klobókê.

Je nezbêtny tôto situacô náležêtě vêhodnotit a přêjmót opatřeni a poôčeni z tehoto krizového vyvoja. Přiště bê to totiž muhlo mět daleko fatálňéši následkê pro cely těleso, protože důvěra našéch příznivců bê muhla zustat otřesená jôž nafurt.     Váš dirigent

0