Tož to sem bêl v jednym kšeftô, gde se vietnameské obchodnik snažêl domlovit s ruskó zákaznicó společnym jazêkem, teda českê! Sice každé si to žvatlal po svym, ale nakonec se domlovilê. To je aspoň obraz miltikuturê v našech končênách. Sice cêzokrajci, ale spojilo je to, že žêjó tadê, fungôjó a přêrozeně přêjimaji to, co je tadê normálni. V tymto připadě řeč. To mě tak napadlo, jak se fčel mlovi furt o tech plentách přes hôbô, jako že je to vyraz tolerance k jiné kultuře. Proč né? Ale só zase pravidla, kery platijó tadê. Proč ale se nehledí aji k tolêrancê a uctě k našé kultuře? Dêž dô k nekemô na návštěvô, tak mosim čitat s tym, že mô tam přece nenatlampám a nepudôve škrábech až do obyváka na tepich, ê dêbêhmê s Filkó chodilê s chliva rovnó do ložnice. Mosim aji čitat s tym, abêch si vzal čêsty fusekle, protože dô na hratvô a nebôde tam přece negdo čôchat moje smradlavy haksnê.  A zároveň takê vim, že dêž v dobrym přêcházim, nikdo přede mnó ani přiště dveřê nezabóchne, dêž nebôdô hostitele dirigovat, co má špatně, co bê měl mět jináč a co bê pro změnô neměl mět vubec. Je to vzájemná ucta k hostô ê hostitelovi. A to bê mělo platit fšodê na světě, ale asi to néni uplně běžnym zvêkêm.

0