Od naši dopisovatelkê Naďê Gardiánové – Psalê ste toťká v informačnim poličkô, že pan Obr ze svym mančaftem chêstá ôž fofrem nové Josefkol. Mužô to potvrdit, protože sem to slêšela na vlastni ôše od něho samyho. Vêpravilê smê se totiž s manželem a známéma z Prostijova na vélet.

Ôž smê to plánovalê od loňska, ale jaksê furt nebêl čas. Znáte to přece od vašich. Duchodci nemaji věčně na nic čas. Ale dêš se chce…..A nám se konečně vêrazêt chtělo. Abêsmê si dokázalê, že zdaleka ešče nepatřimê do staryho železa, ê dêš je nám dohromadê dvě sta třêadevadesát let, tak smê naplánovalê neco turistikê a po obědě trochô kulturê.

Dorazêlê smê do Čech pod Kosiřem, autko smê zanechalê osudô ô kostela a vêbaveni hulkama-samochodkama a pramenitó vodó v baťužkách smê chvátalê lesem k rozhledně. Jakym kvapem, tak to nebôdô rač rozmazávat, protože celó cestô nás předbihalê ê dvóleti caparti. To je fuk, tak po dvóch hodinách smê dosáhlê stanovenyho cílô a vêškrabalê smê se ê na vêhlidkovó plošinô na věžê. Zrekognoskovalê smê celi krásny okoli a chválêlê sme sami sebe, jak smê dobři. Pak zpátky dule to šlo jak po masle. Turistikô smê mnělê za sebó, tak hurá na oběd a pivko za odmněnô.

Prošlê smê zámeckym parkem. Je nádherné. Naposledê sem tam bêla tak před štêrêceti letama, ale fčêl se mně zdál ešče pěkňéši. Tê stalety vzácny stromê, divoky hôsê a kačenê na rêbnikô, božské klid….Pak v restauracê to bêl zas požêtek jinyho drôhô, ale takê vyborné. Po obědě smê se vrhlê na tô kulturô. Pan Obr zrovna vital ve svým Muzeô kočáru turistê , keři tam přêjelê z Kostelca, kde bêl právě sraz Kostelečáku z celé republikê. Vêzval nás, abêsmê se k nim přêpojilê. A pak ôž smê jenom skoro z otevřenéma pusama poslóchalê jeho skvělé véklad. Bêlo to ohromně zajimavy. Všecko nám povêkládal, jak a kde si opatřovalê fšeckê tê skoro zničeny a rozpadly kočárê, kolêk řemesniku se na opravě podili, jak se to ôčijó opravovat za pochodô, protože néni nikeho, kdo bê jim muhl poradit, jak co ôdělat. Skoro o každym tem kočárô dovedl vêkládat celó historijô. Je tam doopravdê co obdivovat. Mêslim, že ale nékrásňéši só tam tê smôtečni pohřebni kočárê. To je paráda. To bê člověk skoro řekl, že si to ti nebožčici mosêlê pěkně ôžêt, dêš se naposledê svezlê v takovym luxusô. Každymô, kdo ešče muzeum pana Obra nenaščivil, to vřele doporôčôjô. Je tam co vidět a co obdivovat. Hlavně takê to, co dokáže pár řemesniku zaôjatéch pro věc.

A právě než se s nama pan Obr rozlóčêl, tak fšeckê zval na chêstané Josefkol. A vite proč Josefkol? Takovy zvlášni mino má ta ôdálosť.To nám pan Obr takê vêsvětlêl. Protože svaté Josef je patrónem kolářu a trôhlářu a kolo je jednym z névječich a néduležêťéšich objevu lêdstva. Tak tak smê si ôžêlê krásné vélet a ôž zas vêméšlimê, kde se vêdáme přišče. Dokuď nám trochô slóžijó nohê a rozôm.

0