Povidala mně Filka před časem, že si objednala desitkê. Sô člověk s jistéma zkôšenosťma, že bêch řekl – nemuže mě jenom tak neco zaskočêt. Ale povidám, bôde to pěkny, až je bôde mět, v sobotô se pak vêkópô, oholim a ôvidimê, co se s tém bôde dat dělat.

Přêznávám, bêl sem maličko nedočkavé, ale nedával sem najeno svoje očekáváni. Furt ale Filka desitkê neměla, tož sem tak nejak ochabl v nadějich a málem bêch na fšecko zapomněl. Dneska ráno mně ale oznámila, že ji tê desitkê přêšlê. Nô bêlo mě to divny. V sobotô počta přece nechodi, ale člověk vi prd, jak só dnes dovijaci ti špeditéři… Nakonec si řikám, asi dêž de o dobró věc, tož aji o vikendô rozvážijó.

Jenom sem se tak opatrně zeptal, jak to teda s tema desitkama je a ona že mám eště chvilkô počkat, že se to instalôje. A tož co bêch nepočkal, ale pak mně přêšlo to ôž nejak dlóho. Řikám Filko, ôž mě nenapiné, nebo se neôdržim. Chtěl sem vědět, na čem sô, protože mět doma desitkê a nemuct si na ně chmatnót, to je o nervê. V ten moment na mě volá, že ôž je má. Zaradovala se sice, že je to o něco rychléši, ale babê teho občas nakecaji a néni potřeba si s tym lámat hlavô. Nedělal sem s tym ôž žádny štráchê. Chmatnô – a ono furt sténak. Filka jenom na mě vêjeveně zirala. Trochô mě nasralo, že dělá drahunô. Dêž mně ale začal vêsvětlovat, jak tê desitkê windósê dobře frkaji, ochablê z mé stranê fšeckê vášně a šil sem ke slipkám. Tam mám aspoň svoje jisty bez planéch očekáváni.

0