Z Jendova – Nemosi to bê zrovna Velehrad nebo Hôstén. Pótni mista maji aji svoje regiónê a pokaváď de konkrétně o Jednov, ke Svaté vodě se sem jezdi ôž cely staleti. Véroči posvěceni mistniho kostela je teho pravym dukazem.

Je to ôž 250 let. Právě před štvrť tisiciletim bêl posvěcené totiž puvodni kostel, keré postôpnéma upravama a přestavbama dostal sóčasnó podobô. Posledni přestavba bêla pro změnô posvěcená v rokô 1910, takgže před pěti letama tadê slavilê stovkô jednovskyho kostela od požehnáni po techto stavebnich upravách.

Dvěstěpadesátka bêla ôctěná, jak se slôši a patři. Na slavnostni bohoslôžbô se sjelê krojovani hasiči z farnosti, ô varhan hrála kromě scholê aji dechovka Věrovanka a hlavnim celebrantem bêl generálni vikář olomócké arcidiecéze Josef Nuzík.

A jak se slôši a patři, hlavni celebrant pronesl aji svátečni promlô. Přê ni zduraznil, že nende ani tak o oslavô kostela jako takovyho, ale o přêpomenôti vyznamô pótniho mista, gde lêdi ôž staleti chodijó pro utěchô a dôchovni posêlô, zároveň takê s viró v ôzdraveni Svató vodó ze stôdynkê, kerá prameni rovnó pod oltářem. A protože aji mê mámê k Jednovô blézké vztah, nemuhlê smê si tôto ôdálosť nechat ôjit. Tož smê vám aspoň neco málo nafotilê, ať z té slávê takê neco máte.

0