Ze Sôkdola, teho ô Prostijova, a od nás – Doba temô tak nejak odpovidá. Každyho dobryho hospodářa kromě sklózeni urodê čekaji eště dalši žňa. Tê ôž se ale neodehrávaji na polnostich, ale v palirně. 

Pokaváď se řiká, že ô dřeva se člověk zahřije třêkrát – dêž ho káci, pak přê štipáni a nakonec ô kamen, pak ô šlihovice se dá zahřit tak často, dokuď je eště z čeho nalivat. Ale samo to z nebička nespadne. Nanévéš z nejaké halózkê, a to je pak potřeba pozbirat, dobře se o kvas starat a nakonec v pravé čas odvist prohnat trubkama.

Takê smê si splnilê svó občanskó povinnosť a zajelê pálêt do Sôkdola. Ô Kubiku, aspoň podle staréch fotek, bêlo gdêsê pekařstvi. Chlebô vezdéšimô zostalê věrni dofčêl, ê dêž v jiné podobě. Palič Marcel Kubiku je ôž nástupcem svyho tatê, keré to tadê před letama oteviral. Řikal nám, že letos je rok nesrovnatelně lepši, oproti loňskô. Kotel vali nonstop a pochopitelně nélip teče kadlátková. To se nedá nic dělat, na tô só fšeckê šêditka krátky. Ale nic naplat, dêž néni, dá se do škopka, co je zrovna po rôce. Ona rozhodně néni špatná ani třeba mirabelková, jabková, čê hrôšková. A takê střešňová, ale ta bê měla bêt ôž dávno vêpálená.

Věřte, že nám přê koštováni šmakovalo a dovezlê smê si dom dobró sedmapadesátečkô. Jak dlóho nám vêdrži na zahřiváni se ale nedá přesně odhadnót. V tem hraje rolô spósta ruznéch faktoru. Šak to sami znáte…! Na pár foteček z mista čênô se mužete mrknót toť.

0