Od nás – Devadesátinê, tož to je ôž pořáné duvod slavit. Pro pani učitelkô Pochyló, kerá svoje kôlatinê oslavi 20. dôbna, bêl nedělni podvečir dárkem, jaké néspiš vubec nečekala. Kočár tentokrát vêjižděl jenom kvulê ni.

Pani učitelkô si asi pamatôjó cely generace ‚školáku’. Z obdobi školni docházkê se s ňó zná aji Furtovnik, přesňéš naša redaktorka Helenka Baronova, keró Marie Pochylá ôčêla před letama v Brodkô ô Konice. Dodneška, dêž se potkaji, tož to néni jenom takovy zdvořêly ‚DOBRÉ DEŇ’.

Ve středô 20. dôbna oslavi pani učitelka svoje devadesátinê a nepochêbně bê se našla hromada gratulantu z řad jejich bévaléch žáku. V nedělô ji ale přêšlê pogratulovat z Muzea Kočáru v Čechách pod Kosiřem. A né pro to, že bê třeba aji Václav Obru bêl jejim žákem. Duvod je jiné. Pani Pochylá ôž hromadô let žêje v Domě pokojnyho stáři s pečovatelskó slôžbó v Čechách p/K, ale rozhodně nezaháli. Jako skvělá němčênářka dělá pro Muzeum kočáru překladê do světovyho jazêka, abe se o něm vědělo aji daleko za hranicama.

A právě proto, jako dárek za jeji podil k proslôlosti muzea, nechal Václav Obru v nedělô večir zapřihnót dvojspřeži. Kočár se vêdal z Čech p/K k Pěnčinô, ‚vrchem‘ přes Gandijô (Kandie) se jelo do Laškova a ‚spodem‘ kolem mléna zas k Pěnčinô a zpátky do Čech. Na koncô cestê čekala pani Pochyló aji gratulaca s pugétem červenéch ruži.

Dêž smê se to dovědělê, nemuhlê smê pochopitelně ô takové přiležêtosti chêbět, a tož smê vám z cestê TOŤ neco nafotilê a mužete mrknót aji na videjko. Ke gratulantum se přêrozeně přêdává aji Furtovnik. A tož pani učitelko – fšecko nélepši, hodně zdravi a Božiho požehnáni. A za deset let ô té stovkê zase určitě nebôdemê chêbět.

0