V botanickéch zehradách z teho dělaji atrakcô, tata Baronu ho má doma. Jak kvete zmijovec?

Z Jednova – Takové zmijovec, to je zapeklêtá rostlênka. Dêž Jaromir Baronu, tatinek naši redaktorkê Helenkê Baronové z Jednova dostal jeho cebôlkô před třema letama k narozkám (a vimê od keho ), neměl tôcha, co sázi do květináča. De o botanické unikát, jako okrasa domácnosti se ale moc nehodi.
Jenom tak pro zajimavosť, zmijovcu je asi 170 drôhu, ale v jádrô maji kromě tropické až subtropické domovinê eště jednô věc společnó. Dêž se o něčem řekne, že to smrdi jak bolavá noha, je to jenom čajiček proti květô zmijovca. Ani tak ale néni dobry nad nim lámat klacek!
Řikal nám Jaromir Baronu, že cebôlkô dostal k narozkám a gratulanti přêpojilê trochô škodolêbó poznámkô, ať se ôkáže, jaké je pěstitel. Možná k překvapení teho dotyčnyho ‚dobráka‘ se muže pochlôbit nečim, na co se v botanickéch zahradách stojijó frontê. Zmijovca pré zasadil před třema letama a teprvá loni se začalo ôkazovat, co to vlastně v květináčô má. Ovšemže po zjištěni, že de o zmijovca rivieri možná nadšeni zas trochô ochladlo. De sice o unikátni rostlênkô, kerá ovšem kvete jenom jednó za 3-5 let. A pak zas sbirá sêlê na dalši květ. Vzhledem k temto technicko-taktickém datum muže vlastně bêt rád, že mô vêkvetl, protože si muhl eště nejaké ten rok počkat.
Zmijovec kvete jenom pár dňu, a kromě tak trochô tajemnyho ‚šansónovyho‘ květô se vêznačôje aji neskôtečnym smradem. Ale to fšecko se dá přestát, protože nečim takovym se hneď tak nigdo vêcajchnovat nemuže. Gratulôjem k pěstitelském uspěchum! A TOŤ se podivéte, jak takové unikát vêpadá.