Ze Pteni s fotkama Janê Šimikové a povidánim Pavla Mošovyho – O ohňô se řiká, že je dobré slôha, ale špatné pán. Zkrotit ho a naôčêt dělat, co je potřeba, člověkô přece jenom nejakó tô chvilô trvalo.

Slavnosti ohňa a řemesel hostilo v sobotô Pteni. Mistři staryho řemeslnyho kômštô tadê předvádělê kózla, keréma gdêsê čarovalê a dnes ôž bê ôměl málogdo. Čeládka řemeslná provedla návštěvnikum malé exkurz do dob dávnéch a pradávnéch, o jakéch smê nemuhlê slêšet ani z vêkládáni našéch stařečku a stařenek.

TOŤ se mužete podivat na fotkê Janê Šimikové z Konice a přečist si, co napsal jeden z organizátoru Pavel Mošu.

Ve Ptení oslavili oheň

Pod malebnou siluetou ptenského zámku se tuto sobotu sešli pravěcí a středověcí řemeslníci pracující s ohněm. „Jak už se stalo tradicí, předváděli jsme jaké znalosti a dovednosti museli mít naši předkové když s nejjednodušším vybavením dokázali vytvářet úžasná díla, která dnes můžeme obdivovat v muzeích,“ uvedl Pavel Moš ze sdružení oživené historie Čeládka řemeslná, které akci pořádalo.

V sousedství kováře a výrobce železa vyhloubil svou jamkovou výheň i Filip Šrámek, který zde odléval bronz stejně jako řemeslníci před čtyřmi tisíci let. Při práci budil velkou pozornost návštěvníků. „Vidět ten žhavý kov tekoucí do hliněné formy bylo prostě něco úžasného,“ vyprávěl nadšeně starosta Ptení Jiří Porteš. Práce bronzaře však vůbec není jednoduchá. Objevit dávno ztracená výrobní tajemství dá pořádnou práci. „Poprvé jsem se pokoušel o tavení mědi před patnácti lety. Použitelné odlitky se mi začaly dařit tak v posledních třech letech,“ líčil strastiplnou cestu za pravěkým řemeslem Filip Šrámek.

Musel se naučit jaké je optimální složení hlíny na tavicí tyglíky, formy i další slévačské pomůcky, jak velkou hrubost mají mít jednotlivé příměsi, kdy do roztavené mědi přidat cín, aby byl odlitek co nejkvalitnější a spoustu dalších věcí. Léta pokusů však nyní přinášejí své ovoce. „Filip je jediný člověk v republice a možná v celé Evropě, který má tuhle pravěkou technologii takto zvládnutou,“ prohlásil organizátor Pavel Moš při pohledu na tři zbrusu nové odlity ze kterých budou čepele dýk. Budou však chtít ještě obrousit na pískovci, překovat, vyleštit a ozdobit rytinami.

Opodál leželo v ohni asi dvacet hliněných hrnků a figurky zvířátek. „Je to ukázka vypalování keramiky v otevřeném ohništi. Vedle výpalu v pecích se tahle technologie používala až do raného středověku,“ vysvětlila keramička Zuzana Pavlíková. Nejdéle se ale lidé zdrželi přece jenom u kuchařek. Dobré jídlo je totiž hitem napříč staletími. „Na dnešek jsme připravili berance v černé jíšce podle receptu z 15. století,“ uvedla šéfová kuchyně Jana Gazdošová. Na stůl nakladla i masové koláče nebo smažené syrné šišky na špejli.

Beranec, čili jehně, patřil ke šlechtickým jídlům. Členové spolku se ale snaží i o rekonstrukci jídelníčku prostých lidí. „Tam jsou ale prameny pro poznání ještě chudší než u šlechty, odkud máme alespoň nějaké receptury. Snažíme se tedy kombinovat poznatky z archeologických nálezů s tradičními lidovými pokrmy,“ dodala Gazdošová. K ochutnání tak byly třeba kroupy se zelím a uzeným masem nebo sladká kaše z rozvařeného ovoce.

Nejvíce návštěvníků přilákalo závěrečné vystoupení. „Ke každému jarmarku ve středověku neodmyslitelně patřilo i vystoupení kejlířů. Pro nás Duo Rodentia, jak si říkají dvě mladé krásné hudebnice a tanečnice, předvedlo večer ohňovou show,“ podotkl Moš. Obě dívky také vytvářely tu správnou atmosféru dávného tržiště během odpoledne hrou na historické dudy, flétnu či šalmaj a buben.

0