Bléži se nám konec rokô, tož si ho nebôdemê kazêt nejakym strašenim. Z rádia a televize je teho furt bohatě. Našlê smê v archivô Dolfikovo povidáni o tem, jak málem naletěl na blby kecê. Je to z unora 2017, ale jak se zdá, je to aktuálni furt. Nemosite to lóskat, mužete si pod článkem pôstit audiozáznam

(Aji s poslóchánim) Filka se chêstala do města. Povidá Dolfo, mrknô se tam po nejakym bučkô na ôpečeni, to si štréchneš. Přêznám se, že takovy láskêplny vêznáni se nigdá neomrzi. Zamáčkl sem slzô, vêprovodil Filkô k vratum a s novó motivacó sem se pôstil do práce kolem barákô.

Dopoledňa ôteklo rychle. Bêl sem na dvoře a slêšel sem, že projel po sêlnicê autobus. A tož celé natěšené sem vêkročêl Filce naproti. Vzal sem ji kabele, ona vêkládala, vêkládala, ale o bučkô ani zminka. Nezbévalo, než se natvrdo zeptat. Sténě tvrdá bêla ale aji odpověď. Buček pré neveze, mělê ho drahé, bôde žemlovka.

Zesêpal se mě celé svět. Bêl sem kompletně flôstrované, ale neminil sem to nechat jenom tak. Vêtočêl sem tisňovó linkô teho novyho uřadô na boj jeho pravdê proti pravdě ostatnich. Povidal sem, co se přêhodilo. Ptalê se mě, ešlê Filka náhodó néni ruské národnosti. Povidám – to teda prrr. O tem bêch mosêl neco vědět. A že bê bêla na mě nasazená  ôž tenkrát v tym obilnym polô, to se mně nejak nepozdávalo. A pak ešlê pré třeba nepředává nekemô nejaky citlêvy informace. To sem se zarazêl. Občas se zastavi s robama na dědině, ale nigdá mě nenapadlo, že bê to mělo takové charakter napojeni na agentruni siť… Ale vêlóčêt se to nedá.

Operátor pravdê vêcitil, že sem znejistěl. Doporôčêl mně teda, abêch se proti takovém propagandistickém utokum durazně ohradil, nélip veřejně, ať aji ostatni z teho maji ponaôčeni a nesedaji nepřátelském mocnostim na špek, ani na buček.

Nejak se mně to o té nepřátelské mocnosťê ve vztahô k Filce nepozdávalo. Rozhodl sem se teda s ňó nédřiv durazně pohovořêt po dobrym. Jak sem ale přêšil do kôchêně, zacitil sem pozitivni energijô a Filka hneď ve dveřách na mě volá, gde že sô tak dlóho. Pré si ze mně dělala jenom srandô, buček se ôž dodělává, bôde žranica. Zacitil sem se provinile a zároveň ve vztahô k uřadô jediné pravdê sem si pomêslêl neco o prdelê. Tym nekonečnym ponókánim bê ôž člověka uplně zblblê, že bê nevěřêl ani své manželce. Na to vám teda pěkně z vêsoka…!

0