Šil sem do kvelbô pro nejaky rohlékê a chleba, Filka nebêla doma, tož sem se mosêl obstarat, abêch hladê neômřel. Né, že bê mě nechala napospas osôdô, to ona nigdá, ale co bôde eště ráno honem litat, dêž na to mám já pak celyho puldňa?

Ale o ten nákôp nende. Jak sem ale ôž vêpravené vêlezl na dvur, začal mně vêhrávat mobil. Cêzi čislo, ale člověk nigdá nevi. Vzal sem to a podle tónô hláskô na drôhym koncô sem ôž poznal, že zas mně bôdó chtět neco cpat. Ale dal sem pani šancô. Hneď začala meldovat, ešlê mám chvilečkô časô a takovy tê pindê.

Povidám: ‚Paninko, řeknite rovnó, o co vám de!‘ Pré že mně nechce nic nabizet, jenom mě chce informovat o nejaké bankovni slôžbě, a tak. Povidám znovô: ‚Nepotřebôjô žádny kamoše na telefónô, dêž neco chcô v bance, tož si tam rovnó zandô, dêcky tam fšecko vêřidim, jak mně to pasôje. Navic dô fčêlka nakópit, tož nemám čas na nejaky vêbavováni, abê pak vubec eště neco mělê!‘

A ona že bê teda brnkla odpoleňa. To ôž mě začalo dopalovat. Nô co dopalovat, přimo srat. Řikal sem ji, ať vêbali rovnó, co má za lôbem, a já ji pak povim, ešlê má cenô eště vêvolávat. A to zase pré že né, až ji povim svy datum narozeni. Sám pro sebe si říkám babo, co je tě po mym datô narozeni, sténak s flaškó gratulovat nepřêndeš. Do telefónô sem jô ale ôjistil, že ji žádny datum narozeni řikat nebôdô a ať ôž nevêvolává. A abê neměla nejaky dalši naôčeny hlópy pindê, slôšně sem se s ňó rozlóčêl a vêpipl mlovitko.

Nemám nic proti takovém, platijó je za to, co dělaji a možná takê ve svym posláni nésó nášťastňéši, protože to mosi bêt pořádné opruz, dêž vás každé drôhé pošle do prdele. Ale néni má povinnosť poslóchat po telefónô nejaky lêtánije. A čim vic se to snažite do mě meldovat, tym mně tym lezete vic na nervê. Dêž ôž só v gdejaké dědině zakázani podomni kšeftmani, nešlo bê od věcê zatrhnót tipec aji podomnim telefónovačum?

0