Z Jesenca – Póť k Libórkovi je vêhlášená. Spolô s Jednovem só to pótni mista na Konickô, gde se lêdi sjiždijó ze šêroka daleka. A tož smê se do Jesenca vêdalê aji mê.  Zastavilê smê se v kostylkô aji na kolotočách.

Možná se nekemô to muže nepozdávat, že Libora bêlo v kalêndářô hneď v ponděli 23. červenca, ale póť bêla až fčêlka. Maji to tam totiž zavedeny tak, že póťôjó dêcky až po Liborovi. Aspoň se to neplete.

Pravda, je potřeba řict, co si jako děcka pamatôjemê, bévalê to pótě slavny. Ê gdêž tenkrát smê to hodnotilê spiš množstvim krámku a póťovéch atrakci. V tymto směrô je potřeba z našeho subjektivniho pohledô ôznat, že ôž to néni, co bévalo. Ale v posózeni té skôtečné póťové podstatê, teda co bê cirkevni slavnosti patrona kostela zasvěcenyho sv. Liborovi, na to se drži furt.

Dvě ze třech slavnostnich mši přêjel odslóžêt olomócké biskôp Josef Nuzik. Mělo to teda aji náležêtó dustojnosť. Sám se přêznal, že je v Jesencô poprvni, tož aji pro samotnyho biskôpa to bêlo nepochêbně o to slavnostňéši.

Pochodilê smê, zavzpominalê, neco aji nafotilê. Podivat se mužete TOŤ. Ešlê se tam vêdámê aji za rok slébit nemužemê, ale věřimê, že smê v Jesencô nebêlê póťovat naposledê!

0