Z lesa mezê Březskem a Konicó – Só věcê, kery ôž asi nadêcky zvostanó neobjasněny. To je aji přiběh třech mladéch chlapcu z Olmika, keři si pro svojô smrť na koncô drôhé světové válkê přêjelê na Konicko.

Ôž podeváty v novodobé históriji se zešlê lêdi ô malyho pomničkô v lese mezê Březskem a Konicó. Ten se 27. dôbna 1945, teda pár dni před koncem válkê, stal mistem tragédie, keré se během válkê jistě ôdálo bezpočet. Ale rozhodně to neznamená, že bê nad tém šlo mávnót rôkó.

K ‚Partyzánum‘ se chodilo pravidelně až do začátkô 90. let. Pak se tak nejak na to pozapomnělo, čê spiš to bêlo spojeny s obdobim před rokem 1989 a tym pádem odsônôty do pozadi. V sobotô se ale dik konickém dobrovolném hasičum zešlê lêdi na tymto nenápadnym mistě v novodobé históriji ôž podeváty.

Učitel na konickym gymplô a člověk, keré se histórijó Konicka zabévá, Jaroslav Nedbalu, přêpomněl, že néni uplně jasny, co tragédii předcházelo. Só minimálně dvě hypotézê, jak se tři mládenci, keři skončêlê žêvot v lese kósek od sêlnice, do rôk Němcu dostalê. To nic ale neměni na faktô, co následovalo. Po střelbě z lesa a odjezdô německyho komanda našlê chlapce lêdi v lese. Po ohlášeni na neměckó polêcejni stanicô v Konicê to bêlo v mžikô ôzavřeny tak, že se fšeci na mistě vzájemně postřilelê…

V sobotô odoledňa se Ô partyzánu zešlo kolem padesátkê lêdi, keři si krátkó pietó fšecko znovô přêpomnělê. Je nepochêbny, že k takovém věcám se nemuže stavět zádama, aji gdêž je to ôž 74 let!

Na fotkê se mužete mrknót TOŤ.

0