Z Lanškróna (Lanškroun) – Só mista, o keréch vite, že existôjó a rádi bêste se tam zajelê mrknót, ale só tak furt nejak mimo trasô. Ale gdêž ôž smê mělê na ráno plánovanó cestô do České Třebové a jináč zbêtek dňa volno, tož smê si odskočêlê na malé vélet.

Mosimê ale řict, že to neprobihalo, jak smê si představovalê. Kromě samotné návštěvê tehoto vychodočeskyho města na pomezi s Moravó, smê se tam chtělê projet po ‚Lanškrónce’, 4 kiláskê dlóhé štrece, kerá v rokô 1885 spojila Rudolticách město s hlavnim tahem na Česk ó Třebovó. Jenomže nebêlo nám přáno, protože kvulêvá nepřetržité vyluce jezdilê autobusê… Ale to bêl asi tak jediné zádrhel na celym véletě.

A jak je teda v Lanškróně? Mužem vám řict, že krásně. Městečko s 10 000 lêdi se dá srovnat velêkosťó s Litovló, Uničovem, čê Moravskó Třebovó. Histórija Lanškróna se začala psat ve 2. polovině 13. stolet. V té době to bêlo hlavni ekonomicky centrum lanškrónsko-lanšperskyho panstvi. Prvni zminka je z rokô 1285, gdê město převzal od krála Václava II. Záviš z Falknštejna.

Pravda, jak to bévá, během staleti přecházelo panstvi do rôk ruznéch majitelu. Po třêcetileté válce toť bêla dokonca prosazená německá správa. Bêlo to v době, gdê bêlo válkó město poničeny a přêcházelê sem němečti osadnici. Eště do poválečnyho odsunô bêl podil Němcu v lanškrónskym okrese 60 procent. V 19. stoleti se stal Lanškrón sidlem okresniho hejtmanstvi a sódô, okresnim městem bêl až do rokô 1960.

A jak každy město, maji aji tadê svoje slavny rodákê. Jejich poměrně dosť, sami si névic považôjó Jana Marcusa Marciho (1595 – 1667), keré bêl lékař, filozof a přirodovědec. Je po něm pomenovany hlavni náměsti a takê jeden kráter na odvácené straně Měsica. Pochopitelně ale nende pominót třeba ani zlatyho olympijskyho desetibojařa Romana Šebrleho. Asi néznámňéšim obyvatelem Lanškróna je dneska farář Zbigniew Czendlik, keré toť pusobi ôž od rokô 1993 a diky němôž si ô něho na fáře, a potažmo v Lanškróně, podávaji dveřê slavny osobnosti. Opravené děkanské kostel sv. Václava tak zažêl aji nejeden VIP svadebni obřad…

Centrum města pusobi neskôtečně klidnym dojmem, ê gdêž to néni žádná rezervaca, ale normálně se tam žêje. Troškô jinši pocit má člověk z periférii, ale to tak ôž bévá. Pobrózdalê smê kolem památek, kery só pěkně pokôpě a jejich obcházenim vám teda moc čapê nebolijó. To bê asi ôž bêlo trochô horši, gdêbêste se chtělê vêdat za město k sóstavě tzv. Lanškrónskéch rêbniku.

Samotny historicky náměsti A. Jiráska je jak vêstřêženy z romantickéch filmu. Posezeni na kafičko před kavárnó, kostel, zámek… Fšôdê čêsto a žádné kvalt. Radosť pobêt. Navic bêlo oproti předpovidanymô propršenymô dňô krásně slônečno, a tož vélet, jak má bêt. Šak se čihnite TOŤ na fotkê, co smê tam ocáď přêvezlê.

0