Z Jednova aji ze Sôkdola – Znáte to asi každé. Misto, gde se narodite, vám nigdo nezebere ani z paměti nevêmaže. Pak só ale jinši mista, do keréch vás nejakym řizenim žêvot zanese a hneď vám doklapne, že patřite právě tam.

Pro  P. Jožkô Glogara je takovym mistem, nebo minimálně jednym z takovéch mist, Jednov. Jako mladé farář sem přêšil ôž v rokô 1989 hneď po svym vêsvěceni. A ê gdêž prošil od té dobê světa kraj, chvilkô bêl aji vojenskym kaplanem a na misi Kosovô, do Jednova se dêcky rád vraci, protože s tymto mistem tak nejak srustl a lêdi ho toť vzalê za svyho.

V rokô 2014 smê bêlê ô teho, gdêž v Jednově slavil svoje pětapadesátinê a štvrťstoleti kněžstvi. Psalê smê o tem TOŤ, ale fotkê z té dobê só ôž fuč. Ôteklo dalšich pět let a přêšlê jak kněžsky (30 let), tak aji narozeninovy kôlatinê. A to aji gdêž je znovô čerstvě po stěhováni. Po odchodô z Prostijova, potažmo ê Smržêc, gde sóčasně pusobil, nastôpôje totiž na misto farniho vikářa v Sebranicách  ô Litomyšle. Ale jak řikal, ve svym světoběžnictvi, gdêž bêl za tê leta překládané z mista na misto, se gdêsê po štêřech letech vracel do Pardubic, po patnásti pak do Prostijova. A tož gdo vi, za nejaké čas se muže znovô objevit aji jako dôchovni správce zpátky v Jednově. Nikemô bê to asi ani nevadilo .

V sobotô po dopoledni mšê se gratulantama zaplnil celé sôkdolské kulturák, až legátê nestačêlê. Bêlê smê ô teho aji tentokrát, fotkê só k nahlidnóti TOŤ.

0