Z Konice – Pro nekeho je to vzpominka na dětstvi a dospiváni, negdo s tym prožêje celé žêvot. Ale ať tak nebo tak, gdo se jednó stal skautem, ôž nim nigdá bêt nepřestane. Tak to jednodôcho je!

Skauting je žêvotni postoj, keré člověk v sobě buď má nebo nemá. Každé to má jináč, bez ohledô, ešlê je to dobře nebo špatně. Navic dnešni středni generaca se neměla šancô ze skautingem ani potkat, protože se v děckym věkô octla v mezidobi, gdê se to nesmělo, a gdêž ôž se to zas muhlo, tož ôž na to nebêl ten pravé čas…

Prvni skautské tábor ô nás je datované z rokô 1912, po tym, co se o rok dřiv profesor Antonin Benjamin Svojsik vêdal vêdal za skautama do Anglie. Ze začátkô to bêlo jenom pro klôkê, ale ôž v rokô 1915 je organizované aji tábor skautek.

Do Konice se skauting dostal dik Jaroslavô Přêkrêlovi, keré se ôčêl v Prostijově knihkôpcem, a Rudolfô Hôběnkovi. Ten se pro změnô ôčêl maliřem pokoju v Olmikô. Prvni skautská hlidka bêla v Konicê ôstanovená v květnô 1920, dalši rok pak vznikl aji prvni oddil.

Pohnôtá histórija skautu v republice se pochopitelně nevêhla ani Konicê. Za tê leta se potykalê ze zákazama a pak zas s obnovovánim. Aji tem neznalém určitě neco řikaji ména Ladislav Šin-Bor a Leopold Färber-Akela, keři stále ô posledniho znovôožêveni skautingô v Konicê v řijnô rokô 1991.

O tym, jak šlê koničti skauti celym stoletim, je véstava v zámecké galerii. Né jenom pro tê, keři sténak, jak mê, prošvihlê oslavê 12. záři, je to takovy přêpomenóti o čem skauting je a že aji v Konicê má svojô minôlosť ê sóčasnosť, a věřimê, že takê budócnosť! Na pár fotek mrknite TOŤ.

0