Z Lošťêc, s fotkama Davida Kofránkovyho – Mezê ve velkonočnima tradicama bêhmê asi vêřezáváni velkonočnich křižu nenašlê. Ê tak si řezbář Jarda Benešu z Lošťêc nedokáže têto svátkê ôž představit.

Začlo to jeho až mystickym zážêtkem na Velké pátek. Rok na to ôž nechával světit svoje prvni velkonočni křiže. Od té dobê zpravidla na Květnó nedělô s dalšima novéma si chodi pro požehnáni. Letos to bêlo ôž podvacáty. A jak dêcky řikává, bôde to dřiv nebo pozďéš, ale každé, kemô só jeho křiže Božim řizenim ôrčeny, si pro ten ‚svuj‘ přênde. Ê gdêbê to mělo bêt přes pul světa.

Křiž, respektive ôkřižováni a zmrtvéchvstáni, je hlavni obraz Velkonoc. Novy křiže, kery pomenoval Kříž s hlavu Ježíše, Plačící srdce Ježíšova a Plačící růže na kříži só jak dêcky hodně sugestivni. Šak se mrknite TOŤ na fotkê Davida Kofránkovyho z lošťêckyho iZpravodaja.

Přêrozeně smê se zeptalê řezbářa Jardê Benešovyho, ešlê bê chtěl ke křižum neco vzkázat. S ohledem na aktuálni stav ô nás ê ve světě a v sóvislosti s křižama se to asi nedá řict ni ináč. Lêdi bê se pré mělê obrátit k viře a v prvni řadě se snažêt o mir, ať ôž je to gdekoliv. Asi nélip to vêstihôje Žalm 117, keré je přêpojené ke každymô z jeho křižu: Lépe se utíkat k Hospodinu, než důvěřovat v mocné.

0