Z Lošťêc, s reportem a fotkama Davida Kofránkovyho – Ôž se bôdem opakovat. Ale nic to neměni, že co rok v Loštêckym betlémě řezbářa Jardê Benešovyho přêbévaji novy nájemnici. Ani letos to néni ináč.

Jak ôž se tak nejak poslednima letama stalo tradicó, ohledně Lošťêckyho betléma mámê od kovidovéch času přimo na mistě styčnyho dustojnika Davida Kofránkovyho. Aji tentokrát se vêdal s foťákem za řezbářem Jardó Benešovym, abê zjistil dřiv, než ostatni, gdo přê slavnostnim otevřeni Lošťêckyho betléma na začátkô prosênca dostane čestnó občankô…

Ôž smê zmiňovalê v titulkô, letos je to tak trochô aristokraticky. Hneď dvá vladaři dostalê svoje lêpovy dvojnikê.  Aktuálni lošťêcké vládce Tvaružek III. - Jakôb Oliverius a král, né jenom moravskéch, ševcu Tomáš Baťa.

David Kofránku nám prozradil, že celé exklizivni článek muhl napsat aji dik podkladum, kery mô Jarda Benešu poskêtl. Co je novyho v Lošťêckym betlémě se mužete přesvědčêt na vlastni očê od začátkô prosênca až do Třech králu (6. ledna 2024). Ešlê bôdete mět cestô kolem, zastavte se ô loštêckyho řezbářa.

A fčêlka teda ôž má slovo David Kofránku. Na fotkê se mužete mrknót TOŤ.

Loštický betlém po sedmadvacáté

Stejně jako závěrem roku přichází svátky vánoční, tak už se stalo tradicí otevření Loštického betlému a s ním probuzení nových figurek ze špalíku lipového dřeva. Takto již činí 27 let srdcem a dlátem loštický řezbář Jaroslav Beneš.

Letos se součástí Loštického betlému staly další dvě figurky. První figurkou se stal poslední aktuálně vládnoucí král Tvarůžek III. – Jakub Oliverius. Dostalo se mu možnosti stanout po boku svých předchůdců krále Tvarůžka I. (Zdeňka Večeře) a krále Tvarůžka II. (Vladimíra Koláře). Brýle na figurku krále Tvarůžka III. zhotovil bouzovský mistr zlatník Michal Mayer, jehož figurka žije již pátým rokem v Jardově loštickém betlému.

Druhou figurkou a čestným moravským občanem betlému se stal také král. A to král obuvnický a mistr řemesla ševcovského Tomáš Baťa, který jako moravský rodák a patriot proslavil svou obuví říši velkomoravskou i daleko za hranicemi oceánů. Sám Baťa je s naším městem spjat, dnes již však zapomenutou historií. Tento mistr obuvníků měl kraj loštický v lásce a pohrával si s myšlenkou své obuvnické impérium rozšířit do našeho kraje. Ovšem kvůli nevoli tehdejšího vedení se tomu tak nestalo.

Z vyprávění starých baťovců byl zaznamenán tento příběh.

Otec malého Tomáše, Antonín Baťa, vedl svého synka k poctivému ševcovskému řemeslu již od deseti let jeho věku. Otci po práci zůstávaly malé odřezky měkké kůže. Pravil mu tedy otec: „Podívej Tomáši, aby sis osvojil řemeslo ševcovské stejně dobře jako já, musíš pilně pracovat. Jelikož si ale malý, musíš zatím šít pouze botičky malé.“ Počal tedy malý Tomáš sbírat odřezky a šít z nich botičky pro panenky, které následně prodával známým a tátovým kolegům. Tímto se malý Tomáš naučil zužitkovat materiál do posledního kousku. Měl velikou radost z jeho prvních výrobků. To však ještě netušil, že jednou bude světoznámým obuvníkem.

Při jejich práci je však začal často pozoroval drobný tvor. Po krátké době si ho Antonín všiml a zjistil, že malým hostem je toulavý kocour. Zanedlouho si kocour dílnu oblíbil a procházel se po ní, jako by byl doma. Malému Tomášovi se kocour velmi líbil. Jednou nechal své boty pro panenky položené u dveří. Kocourovi se boty nesmírně líbily, a protože byl kocour filuta, musel si je také vyzkoušet. Obul se do nich a postavil se na zadní. Jako zázrakem se kocour v Tomášových botách promenádoval po celé dílně. Otec byl nadaným kocourem také uchvácen, rozhodl: „Bude to náš maskot!“ Vznikl Baťův Mikeš „Kocour v Botách“, který se stal právoplatným členem jejich rodiny a lákal svým nadáním a kejklemi zákazníky z širého okolí. Dokonce Baťovi mnoho let testoval jeho dětské boty.

„Baťovi botičky

pro všechny lidičky

Do sucha i do vodičky“

Jsou dobré i pro kočičky!

 

0