Ze Samotê ô Čelechovic na Hané – Ôž je po ‚zmrzléch’, a tož ôž snaď bez větši horizika je možny aji ven, né jenom do skleniku nebo fóliáku, vêsázet rostlênkê. Ať ôž pro radosť nebo aji k ôžêtkô. Ê gdêž to je vlastně takê radosť.

Mosimê přêznat, že smê na Samotô ô Čelechovic na Hané chtělê sami vêrazêt. Nakonec se to fšecko tak zeběhlo, že smê bêlê nezávisle na tym aji pozvani. A tož na co čekat? Nevêšši čas zaplnit nachêstany záhonê.

Přebêtkê ze zahradê nésó jenom takovy přêbêtkê za zahradê. Tři kamoši – dvá Petři a Tomáš – se dalê do pěstováni. Hlavně pro sebe, co bêlo navic, tož nabidlê ostatnim. A protože bê jim rôkê ôrvalê, rozhlodê se do teho jit, jak se řiká, prsama. Přêstavělê dalši sklenik, abê miuhlê nabidnót dosť fšeckém, co bê mělê zájem.

Celkem nás překvapilo, že só to mladi klôci – třêcátnici. A to bê si člověk řekl, dnešni optikó, že na répáni se v záhonkách maji eště časô dosť. Pré to ale tak nemaji a neberó. Só eště z generace, kerá má k hospodařeni vztah a beró to jako samozřejmosť. Což bê pré neznamenalo, že nemaji mobilê nebo doma počitače. Ale na tê, pokaváď je vêloženě nepotřebôjó, se spiš práši.

Smê rádi, že smê narazêlê na mlady lêdi, kerém néni neco tak zemityho cêzi. A eště ôdělaji radosť hromadě inšich. Sami smê pořidilê, co bêlo potřeba, Na záhonkách a ve sklenikô ôž to zapóšti kořeně. A přišti jaro se tam zase rádi zastavimê. Ešlê ste zvědavi, jaky to tam klôci maji, mrknite TOŤ.

0