Odevšáď – Ve štvrtek večir odletělê zvonê do Řima. Fšecko pravidelny zvoněni, ať ôž kledáni nebo poledne mosêlê po dědinách obstarávat hrkači.

Zelené štvrtek, Velké pátek a Biló sobotô si ve spóstě dědin nedokážó ani představit bez hrkáni. Patři to ôž k mistnimô koloritô. Smôtňéši ale troškô je, že věčina hrkaču ôž nevi, proč se to tak vlastně dělá a aji jejich rodiči tápó nad tém, kdê se vlastně má chodit. Jenom pro pořádek je potřeba si přêpomenót, že to sóvisi s névěčima křesťanskéma svátkama v rokô, gdê na věžich kostylku a kaplêček přestanó zvonê zvonit po obřadech Zelenyho štvrtka, teda po Posledni večeřê Páně a znovô se rozeznijó až přê Kristově vzkřišeni.

Hrkače smê potkalê ve spóstě dědin. Na Velké pátek klôci ze sóboru Klásek a Kláseček z Kralêc na Hané neopomenôlê svoje tradični Honěni Jidáša ani na prostijovskym náměsti. Ê dêž v tymto připadě de spiš o ukázkô hanáckyho folklórô.

Neska to ôž maji hrkači podstatně jednodôšši. Za tym učelem dostávaji aji prázdninê, tagže nemosijó řešêt, abê ranni hrkáni stihlê eště před školó a poledni na Velké pátek zvládlê aspoň přibližně kolem dvanásté. Ale aji to mivalo svoje kózlo.

0