Absolvovalê smê sobotni ostatkovy turné a v jednym připadě aji pochováváni basê. Gde smê fšôde bêlê?
Od nás – Ostatkê bévaji co rok, ale rok od rokô jindá. Proč? Možná to ôž dneska hromada lêdi ani neřeši, protože nevi. Zároveň se ôž ani dávno nehledi na to, že pochovánim basê konči plesová sezóna.
Letos vêšil ostatkové vékend právě na tôto sobotô a nedělô. Málogde se ôž drži to, že bê eště až v utery večir bêlo pochováváni basê, což bê mělo bêt symbolicky odloženi veškeryho veseli a rozežranosti, protože následnó Popelečni středó začiná štêrêcetidenni předvelêkonočni pust, na jehož koncô je pak Zelené štvrtek, Velké pátek a Bilá sobota, s následnym Vzkříšenim. Ale to jenom takové exkurz do teho, proč só věcê tak, jak só, a že ê dêž se to zdá daleko, termin ostatku se odviji od data Velêkonoc, což, jak vimê, je pohêblêvé svátek, keré se řidi prvnim jarnim uplňkem.
Na Hornim Štěpánově vêšla do pruvodô snaď pulka dědinê
Naše prvni cesta vedla na Horni Štěpánov. Po poslednich nekolêka celkem přijemnéch skorojarnich ránách na sobotô trochô přêtôhlo. A jelêkož néni Štěpánov ‚Horni‘ jenom tak pro nic za nic, pořádně tam aji profôkovalo. Aji tak tam ale vêrazêlo na ostatkê sedmdesát masek, kery mělê před sebó pořádnó štrekô.
Projit celym Hornim Štěpánovem a Novéma sadama, to ôž chce sêlny povahê. Ostatkové pruvod tadê organizovalê hasiči, ale nebránilê nikemô, gdo se chtěl přêdat. Podařêlo se nám je dat dokupê ke společné fotce na Hraničkách, což bêlo chvilkô po začátkô. Cestó smê zvládlê eště štamrplô šlihovice, nejaké vdolek, slané štrudl, čê jednohôbkô. Ale jak tak profôkovalo, nebêlo ostatnikum co závidět.
Ve Dzbelô nigdá nesmi chêbět zastávka na polivce ô Nováku
Ve Dzbelô smê dohanlê ostatnikê ‚v pohraničnim pásmô‘ z Borové do Dzbela. Starostka Jana Konečná řikala, že letos se vêdalê na pochuzkô v menšim obsazeni, ale za to só tam fšeci skalni, takovy to tvrdy jádro.
Sice to nebêlo plánovany, ale ostatnikê smê zastihlê v mistě, kery se nigdá nedá projit jenom tak. Ô Nováku se totiž každé rok ostatnikum podává zabijačková polivka, dle lêbosti bilá nebo prdelačka. A tož takê smê okoštovalê. Boban Nováku, keré jináč se rychtoval na svojô tradični rolô pana farářa na pulnočni pochováváni basê, řikal, že bez polivkê ô nich ani ostatkê nemužó bêt. Protože si mosijó podmastit žalódkê, abê zvládlê to, co eště maji po celé dědině před sebó.
V Pěnčině nemuhla chêbět tradični společná fotka ô kaple
V Pěnčině se chodi s ostatkam bez přerôšeni této tradice pomalô od nepaměti. Aspoň nigdo ze staroôsedliku si nepamatôje, že bê to tak nekeré rok nebêlo. Aji letos si dalê hasiči scuka v hospodě Ô kaple, gde zakleslê do ‚startovnich bloku’, přesônôlê se nédřiv kósek na konec dědinê k Čechám pod Kosiřem, tam dalê mozêkanti prvni kósek a vêrazêlo se.
K ostatkum v Pěnčině dêcky patři aji společná fotka před kapló. V tymto připadě né tó hospodskó, ale skôtečnym svatostánkem. A néni to jenom novodobé vémêsl. Stary fotkê na schodech před vchodem se daji najit přê prohrabáni archivu ledasgde ve staréch šuflikách. A tož letos k nim přêbêla dalši.
V Přemkách ostatkum ‚velijó‘ sokoli
Posledni zastávkô s ostatnikama smê mělê v Přemkách. Aji tadê to bêla leta doména hasiču, před časem ale tôto tradicô převzalê sokoli a pokračôje to dál. A fungôje to tadê fšecko sakum prdum aji s večernim ostatkovym plesem a pochovávánim basê. A tož pro nekery to je pořádná šichta.
V tymto připadě smê si nenechalê ôjit aji večerni ‚akcô’, ê dêž ôž jenom v oslabené zestavě – z objektivnich přičin se mosêla Helenka vêdat do společnosti sama. A tož se nám podařêlo zdokumentovat kompletni sobotni děni. Tagže smê se aji dozvědělê, co fšecko se v dědině za rok ôdálo, co se kemô povedlo a co nepovedlo – šak možná z pulnočnich kázáni přê takovéch přiležêtosťách vite, co to obnáši.
…a dalši
Néni v našéch sêlách bêt fšôdê. Ostatkovy pruvodê chodilê třeba aji v Břêzskô, Slatinkách, Pivině, čê Senicê na Hané. A určitě o hromadě mist ani nevimê. Dneska, teda v nedělô, se chêstámê eště do Cholênê. Tož ôvidimê, co ôvidimê!
Na hromadô fotek z celyho našeho sobotniho turné se mužete podivat TOŤ. A gde smê nebêlê, tož třeba přiště…dêž nám dáte vědět, že ‚ô vás takê’…