Od Martina Skopalovyho z Lóčan, keré pravidelně velêce fundovaně pojednává v přispěvkách na tôze zajimavy témata. Samosebó dêcky s parádnima fotkama, jináč têmô néni ani tentokrát –  Letos si celé svět přêpominá 70 let od konca té néstrašňéši válkê, keró lêdstvo za dobô svyho žêti zažêlo. Mê na Hané samozřémě nemužem zustat pozadô. Ôž v nedělô 26. dôbna bêl pietni akt v Javořičkô a v sobotô 2. května bêla v Olomócô na Nové Ôlêcê rekonstrukca tankové bitvê. Já sem bêl právě v tym Olomócô a tak toto povidáni bôde hlavně ocáď.

Nédřiv ale k Javořičkô. Tam bêl v nedělô 26. dôbna pietni akt ô přiležitosti ôctěni oběti masakrô, přê kerym toť esesáci na samym koncô válkê 5. května zavraždilê 38 chlapu a dědinô srovnalê se zemó. Bêlê tam vzácni hosti, třeba aji premiér Bohuslav Sobotku. Já sem tam sice nebêl, ale pár fotek mě poskêtla pani Vlasta Kohótková z Lóčan, keré tymto děkôjô.

A co bêlo o tédeň pozďéš v Olomócô? Ô fortô z 18. stoleti na Nové Ôlêcê bêla rekonstrukca tankové bitvê z kônca válkê. V květnô 1945 bêla v protektorátô eště milionová armáda polniho maršála Ferdinanda Shörnera. Tento člověk, „krvavé Ferdinand“, bêl Hitlerovi věrné až do samyho konca, chtěl, abê vudce přêjel do protektorátô, kde bôde svedená posledni bitva. Nakonec temô tak naštěsti nebêlo. Němci se ale nechtělê jenom tak vzdat, a gdêž ôž, tak rozhodně né z vychodô se valici Rôdé armádě. Bojovalo se aji na středni Moravě – schêtala to třeba bazilika na Svatym Kopečkô, stary prostějovsky nádraži bêlo srovnany se zemó, protože tam vêbóchl německé vlak s municó (a vzniklo provizorium, kery tam bêlo až do 60. let, gdê bêlo postaveny to, co tam je fčêl) nebo třeba muj tehdá třileté děda se v Senicê schovával ve sklepě před bombardovánim. Ô Horkê bêla svedená bitva, která se stala námětem této akce. Samotné Olomóc bêl osvobozené 8. května československym armádnim sborem pod velenim generála Klapálka a 4. ukrajinskym frontem pod velenim generála Jeremenka (správě Jerjomenka), po kerym je dnes v Olomócô pojmenovaná ôlêca ô hlavniho nádraži.

Jak to vlastně v tô sobotô probihalo? Nédřiv, eště před začátkem ôkázkê si pár Němcu vêkopalo zákopê. Potom se k nim snažêlê dostat posêlê v podobě Pragovkê s vojákama, dvóch Haklu, kery tahlê kanónê a samohybnyho děla. Po cestě ale na ně zautočêl ze vzdôchô ruské bitevnik, keré jednyho hakla vêřadil. Zbêtkô kolonê se ale podařilo dostat tam, kam mělê, a tak zaujalê obranny postaveni. Zas na ně ale zautočêlo to rusky letadlo, tentokrát se ale dostalo do křéžkô s němcem. Bôhužel sem neviděl fšecko, třeba zničeni německyho samohybnyho děla Stug ruskym tankem T-34 za asistence rumuskyho tančikô Praga AH-IV. Tam, gde sem bêl já, šlo ale vidět to néhlavňéši, utok Rôdé armádê na obranny postaveni Němcu. Sovětská pěchota za pomoci dvóch tanku T-34 po krátkym bojô Němce donôtila se vzdat. Před 70 rokama bê jich čekalo 10 let v zajeti, fčêl majó to štěsti, že je to jenom jako.

Po bojové ôkázce si lêdi muhlê vozêdla prohlidnót zblizka. Né všeckê ale bêlê originálê, třeba německé stihač tanku Stug je replika postavená na podvozkô britskyho transportérô ze 60. let, tančik Praga AH-IV je takê replika, polopásovy Haklê nebêlê tê puvodně německy, ale poválečny OT-810 slóžici dlóhy leta v našé lidové armádě. S německéma tankama je totiž problém, že se jich moc nedochovalo, a gdêž ôž ja, tak só schovany v nejakym muzeô a na takovy akce nezbévá, že si je nadšenci môsijó vêrobit. Zato s legendárnim sovětskym tankem T-34 néni problém, tech je dost, je to takê tym, že se jich vêrobilo strašně moc a ve stavô naši armádê bêlê eště v 90. letech.

A jak bêch tô akcô zhodnotil? Lêdi bêlo dosť, počasi vêšlo, technikê bêlo takê dosť. Akorát to bêlo tak roztahany, že zvlášť já, gdêž sô menšiho vzrustô, sem neviděl fšecko. Třeba v Králikách to je všecko na jednym mistě a de fšecko vidět. Tam to ale dělajó každé rok, toš to tam majó vêchêtany.

Mosimê si ôvědomit, že před tema 70 rokama to bêlo daleko horši než fčêl. Vojáci hlavně Rôdé, ale aji americké armádê a takê naši českoslovenšti, pokládalê za vitěztvi a naše osvobozeni svoje žêvotê. Bez nich bê sme toť pravděpodobně nebêlê.

0