Z Konice, aji tak trochô z Litovle – Divadlo se dá hrát o ledasčém. A gdêž člověk dneska vidi nekery ômělecky kôsê, přestává se divit uplně fšeckymô . Tôšêl ale negdo, jak muže zasáhnót do dějin prázdné sokl?

Podstavec, fundament, sokl… Šak vite, prostě neco, na čém má stát neco jinšiho. V tymto připadě socha. Ale jaká, nebo spiš či, a gdo o tym rozhodne? Spurnikuv ochotnické sóbor Sokola Litovel o jednym takovym soklô přênáši nevážny pojednáni, kery ovšem ve své podstatě pro připadny samê aktérê dobê bê zas taková sranda nebêla.

Tak nejak se furt předestiraji vyrazny osmičkê v našé historii. Jak ale naznačôje hra Michala Schmalzovyho, keré je v tymto připadě autorem, režisérem aji hercem v jedné osobě, svojô rolô v dějinách mužó hrát aji devitkê. A s tym spojené problém, či sochô na prázdné sokl postavit, abê ti, keři o tym rozhodôjó, šlê s dobó! Negdo bê se tam hodil v rokô 1919, jinši pak v rokô 1929, 1939, 1949, 1969 aji v rokô 1989.

V pátek večir přêvezlê svuj SOKL! litovelšti ochotnici aji do konickyho Žêvňákô. Jak piše autor Michal Schmalzu v divadelnim programô, s nadhledem předestirá dobovy vyjevê bez teho, abê nekeho hodnotil nebo vnôcoval nejaké pohled. Ale přece jenom bêhmê chtělê o tem trochô polemizovat. Autor je totiž povolánim zôbař. A před představenim smê mlovilê s jednym návštěvnikem, keré se nám svěřêl, že je jeho pacientem, a tož že přece na divadlo mosêl přêjit… Těžko teda řict, jak to mêslêl. Přêrozeně si dělámê srandô! Na SOKL! se dá určitě zajit aji bez podobnéch pohnôtek . Na pár fotek se mužete podivat TOŤ.

0