Od nás – Mělê smê ve štvrtek po poledňô krátké mezêčas, a tož smê spojilê přijemny s ôžêtečnym. Dostalê smê totiž zadáni přiležêtostně vêblésknót hanáckó krajinkô. A tož dêž ôž bêla ta chvilka…

S hanáckó krajinkó to néni zas tak jednodôchy. Né, že bê nepostála, abêhmê jô muhlê blésknót. Ale najit neco fotogenickyho, bez zástôpô stožáru vêsokyho napěti, mobilnich vêsilaču nebo jinšiho harabózi v polich, néni uplně snadny. A takê né fšôdê je Haná placatá, jak kôchêňské stul, rovina, až gde dohlidnete. Tym pádem řict si, že ta pravá Haná je taková nebo maková, takê néni bezproblémovy.

Bêlê smê aji limitovani časem, keré temô mužem věnovat, k temô eště bêlo potřeba najit misto dostôpny, gde bêhmê jelê kraj světa. Nakonec z objektivnich přičin smê z Prostijova vêrazêlê k Ôrčêcám a Selótkám. Mužete se teda TOŤ mrknót, ešlê smê vêbralê dobře.

Jak ôž smê psalê, muže negdo ohrnovat nos, že skôtečná Haná je negde uplně jinde, pochopitelně tam ô nich, ale aji tak to v našem krajô vêpadá. Je to Haná v jedné ze svéch podob, a sténě, jak hanácky nářeči, se měni dědina od dědinê…

0