Z Letohradô – Prázdninê znamenaji takê véletováni. A ê gdêž néni teho časô, pokaváď se podařijó věcê naplánovat, abê šla spojit povinnosť ze zábavó, tož je to ideálně vêôžêté čas.

Mosimê přêznat, že krom našé rodné Hané, mámê slabosť pro vychodočesky městečka, do keréch se z časô na čas vêpravimê. A protože bêlo zas potřeba zajet za povinnosťma do České Třebové, vêôžêlê smê teho, že smê ôž kôs cestê od barákô a popojelê smê kósek dál do Usti (jak toť řikaji Oustí) nad Orlêcó a pak do Letohradô. Sténak, jak loni v Litomyšlê a eště o rok dřiv v Lanškróně, v žádnym připadě to nebêl ztracené čas!

Pokaváď bêste v historickéch análech pátralê po Letohradě, bêl bê to marné boj. Eště do rokô 1950 se totiž město menovalo Kyšperk, podle hradô, po kerym ôž dneska néni pomalô ani památkê. Pak to bêlo chvilkô Orličné, až nakonec negdo vêmêslêl název Letohrad. A ‚vêmêslêl‘ je skôtečně správné vyraz, protože sóčasny pomenováni je ôměly a k ničemô se nevztahôje. Néstarši zminka je z rokô 1308 a aktuálně tam žêje necelyho 6,5 tisica lêdi.

Ináč ale mužem řict, že v Letohradô je fakt pěkně. Centrum tvoři Václavák (nebujte, nepomátlê smê se, skôtečně je toť Václavsky náměsti’), keré je ovšem oproti temô pražskymô mnohem malebňéši, přijemňéši a hlavně klidňéši. De se k němo do krátkyho ostryho kopečka, neco, jak třeba v Jevičkô. V podlóbi po stranách só maly obchudkê, nekolêk květinářstvi, zelenina, côkrárna. Kovomat se nemôje KOVOMAT, barvê lakê, drogérie se menôje BARVY-LAKY-DROGÓRIE. V samošce nakópite věcê od mistnich pekařu čê mlikařu, a ê gdêž ê toť narazite na vietnamsky obchodê, ničemô to gór nevadi. Navic fšôdê maji cenê, o keréch se nám jinde ani nezdá…

Na náměsti je takê kostel kostel sv. Václava, ten je ale aktuálně obstavěné lešenim a zaplachtované. Kósek vedle je takê raně barokni zámek s přijemnym parkem a nádvořim, po cestě mezê náměstim a nádražim potkáte Muzeum řemesel. Aspoň tam, gde smê bêlê, fšôdê čêsto a ôpraveno. Pěkné kósek světa.

Ale každyho jistě takê zajimá, gde se tam dá dobře najest! Ê na to smê káplê. Pořádné dlabanec a velkó hromadô, že to až z taliřa padá, to se stači zastavit v klasické nádražni hospudce. Žádná začózená smradlavá palôša. A porce neskôtečny za penize, kery bê vám nigde jinde na oběd nestačêlê…! Akorát pokaváď bêste chtělê na nádraži na WeCko, mosite až do Těchonina… Dělámê si srandô . To jenom gdêž přêšla ê na toto řada, v pokladně nám jako poplatek za poôžêti zařizeni vêtisklê jizdenkô do vedléši dědinê.

A tož to bê bêlo tak letem, světem, Letohradem. Ešlê nevite, gde na vélet, tadê rozhodně neprohlópite. Pro inspiracô si to tam prohlidnite zatim TOŤ na fotkách.

0