Od nás – Nô nebôdem vás tadê zkóšet, néspiš bê sténak věčina z vás pohořela. A co pak? Možná nekerém z vás neôniklo, že včerá se na Furťákô neobjevila ani čárka. Duvod to mělo jednodôché. Vêjelê smê si totiž na vélet. Tak trochô proti časô!

Je jasny, že rafikám od hodin bê se jenom těžko dával opačné chod. Ale občas stoji za to ne obrátit čas, spiš svoje krokê, a vêdat se tam, gde ste prožêlê kôs žêvota, na keré se nezapominá. A tož tak smê se vêdalê s našém redaktórem Milošem Havelkovym za jeho ‚alma mater’, konkrétně do Břeclavi, gde strávi přê docházce na dopravni obor tehdéši železnični prumyslovkê svoje jinošsky leta. Vzalê smê to ale oklikó přes Českó Třebovó, kvulêvá nejakymô vêřizováni.

Před časem nám ôkázal ‚svojô‘ školkô v Laškově, fčêlka pro změnô vélet na jih Moravê. Vêsvětlovat, gde je Břeclav, pokládámê za bezpředmětny, a tož rovnó k věcê. Co bévalo gdêsê takovy poklidny okresni město, přece jenom je ôž tadê dnes věči frmol, a na ‚staréch adresách‘ je ôž buď neco uplně jinšiho nebo vubec nic.

Bévalé hotel Grand se proměnil v nákupák, sténak, jak restauraca Korôna na náměsti. Ta se stala vietnamskym supermarketem. Ôž smê nemuhlê zajit ani do bufáčô, gde náš redaktór si gdêsê chodil vêbirat svoje honoráře za psani slohovek pro spolužákê v podobě gulášovkê s kofoló. Pak začalê ale vařêt držkovkô, keró mô zprotivilê až do dneška.

Naopak aji po vic, jak 30 letech, je furt na svym mistě papirnictvi ô křižovatkê do Staré Břeclavi a aji barák ve Staré Břeclavi v ôlêcê Na ostrově, gde v suterénnim privátě strávil třeťák a štvrťák. Dokonca tam bévaji furt sténaci ‚bytni’…

A na svym mistě je pochopitelně aji škola, dneska Středni prumyslová škola Edvarda Beneša. Redaktórka Helenka bévalymô štôdákovi nakonec domlovila, abê se muhlê zajit podivat aji dovnitřkô a dojit až ke dveřim třid, do keréch chodil. Drôhy patro školê, gde gdêsê pobiral rozômê, ale zeje prázdnotó, asi néni potřeba. A tož ôž jenom slzêčko zamáčknót a žêvot de dál!

Nakonec smê si dalê eště pivko v nádražni hospodě, gde pré asi tédeň před osmnástinama takê sedělê s kamošama na pivě a najednó se tam objevilê přislušnici VB. Těžko řict proč, ale šťárô tenkrát nedělalê a klôci muhlê s maló dôšêčkó pivêsko doglgat a vêpařêt se.

Nô vélet skončêl, na fotkê se mužete krmnót TOŤ. Dojmê só sentimentálni, akorát jenom takové dovětek. Pokaváď negdo remcá nad tym, kolêk platite gde za pouličkô, tož pokaváď se vêdáte do Břeclavi, čitéte s tym, že aji svezeni na dalši zastávkô vás vênde na 20 kaček! Pomalô jak v Praze. To se potom hneď proberete z nostalgie do tvrdé realitê!

0