Z Pěnčéna – Znalosť nejakyho světojazêka se dneska bere za samozřejmosť. Zároveň se unifikôje aji řeč ô nás do podobê nejaké spisovšťênê, respektive spiš pražšťênê. A každé, gdo mlovi ináč, je trochô divné. Zažévámê to ê ve Furťákô, gdê v posledni době bêl jeden seriózně miněné článek označené za dehonestujici jenom pro to, že bêl psané hanáckê…

Přežêje hanáčtêna, potažmo inši nářeči, rok 2000? To si možná kladlê za otázkô vyzkumnici, keři negdê před 50 letama mapovalê stav našeho nářeči. Fčêl se k temô vracijó a aniž bêhmê předem co tôšêlê, bêlê smê takê přêzvani co bê respondenti. Vyzkum provádi Ustav pro jazêk české Akademie věd ČR, v tymto připadě zastópené Filipem Kubečkem.

Misto čênô bêl OÚbecnim óřadě v Pěnčéně. Ač je vyzkum zaměřené hlavně na rodily mlôvči starši 60 let, nélip staroôsedlikê, dostalê smê pozváni takê. A co vic nás překvapilo, že se o Furtovnikô vi ê v techto vědeckéch krôhách :-). S Filipem Kubečkem smê strávilê pomalô puldrôhé hodinê v přijemnym pokecô, co smê vědělê, to smê mô řeklê (a na hromadô věci přêrozeně takê zapomnělê).

Jazêkovy mapováni je určitě záslôžná věc, zvlášť v době, gdê nářeči pomalô mizijó z běžnyho žêvota a „mlovit, jak kemô zubák narustl“, je dneska ôž uplně neco inšiho, než nejakó generacô pozpátkô. Bôďmê rádi, že se tém negdo zabévá a pro potomkê, keři bê ôž vubec netôšêlê, kerá bije, to zvostane aspoň zaznamenany v archivech.

0