Bêlê smê zas na póti, tentokrát smê zajelê do Brodkô ô Konice

Z Brodkô, teho ô Konice – Jak přênde ta póťová sezóna, tož se má člověk co ohánět. Pravda, nende stihnót fšecko, a takê néni potřeba bêt fšôdê. A néni to ani potřeba. Ale gdêž to de…
V sobotô bêlo sv. Petra a Pavla. Krom teho, že dodatečně gratulôjemê fšeckém Petrum a Pavlum ke svátkô, to znamená, že v Brodkô ô Konice bêla póť. Kostel zasvěcenén zmiňovaném patrónum stoji v Brodkô od rokô 1801. Puvodně ale dědina patřêla do konické kolaturê, v rokô 1784 bêla ale vêfařená a od té dobê je samostatnó farnosťó. Pan farář sem ale jezdi z vedléšiho Jednova. To jenom tak pro pořádek.
V Brodkô smê se zastavilê v nedělô po poledňô a mosimê řict, že tam bêlo, žêvo, jak o póti. Jak jináč! Nejaké ten kolotoč, keré se sem podlevá zvêklosti přestěhoval z konické póti před 14 dňama, a hrómada krámku od školê až kôs dule k Preciózê (Dešné), a takê bêla otevřená bylênková zehrada v Nadějê. A tož póťové oběd mosêl počkat. To se nedá svitit.
Gdêž se jede na póť, nende to jenom tak. Pernikovy srdce smê si sice nedovêzlê, abê zvostalo na ostatni, ale koštlê smê třeba dobryho rybizovyho vina, žádné čučák, aji točeny pivko na dědině přêšlo v chôť. A vám smê dovezlê pár fotek. Tê si mužete prohlinót TOŤ.