Od našeho věrnyho spolupracovnika Martina Skopalovyho – V nedělô 1. května bêl otevřené vojenské prostor Libavá. Toťta akca, pojmenovaná „Bílý kámen“, se koná každé rok a je ôrčená pro turistê a cyglistê. No a hromada z nich sem přêjede jak jinak, než vlakem. Letos bêl ô této přiležitosti zavedené zvláštni vlak z Olomóca do Moravskyho Beróna, na kerym se ôkázala zástupkyňa legendárnich Bert – čerstvě muzejni olomócké stroj, keré má číslo 749.250.

História techto mašin se začala psat v rokô 1964. Celkem se až do začátkô 70. let vêrobilo v pražskym ČKD 312 techto mašin, a to nejaky v provedeni s generátorem parniho topeni na nejaky bez něho, ôrčeny pro nákladni vlakê. Mašinê se rozlezlê po celym Československô a muhlê sme je vidět skoro na všech drôhách vlaku. Jejich ustup ze slávê začal před nejakéma 10 rokama a fčêl ôž dráhê majó poslednich pár stroju, nasazovanéch do provozô jenom přê nejakéch mimořádnostich.

Nerozlôčêtelně só spjaty aji s Hanó a Jesenikama – dlóhy rokê vozêlê rychlikê aji nákladni vlakê přes Ramzovó, jezdilê z Olomóca do Šumperka přes Uničov nebo z Olomóca do Krnova a chvilô aji v Prostijově na vlacich do Dzbelô. Pravidelné turnusové provoz bêl toť ôkončené v rokô 2009, sem tam nejakó Bertô eště jako záskok na osobákô nebo přê napěťové vyluce potkat mužem. V nemuzejnim provozô só fčêl v Olomócô poslední dvě.

Bertê se za tech padesát let provozô stalê legendó, a to kvulê jejich bezporuchovymô provozô a takê typickymô bôblavymô zvukô šestiválcovyho motorô s vrtánim 31 centimetru, kvulê kerymô sem jezdijó železnični fanóšci aji z Anglije a objednávajó si zvláštni vlakê s toťtema mašinama. Nekolêkrát projelê aji Hanó, naposledê temô tak bêlo letos v unorô.

Fčêl se konečně dostávám k nedělni akcê. Do čela vlakô se postavila Berta 749.250, která bêla vêrobená v rokô 1969 jako T478.2036 v provedeni bez parniho vêtápěni. V 90. letech bêla rekonstruovaná na vêtápěni eletricky a bêla přeznačená na 749.250. Celé svůj provozni žêvot bêla věrná Olomócô nebo Šumperkô.

V roce 2013 je mašina odstavená z provozô pro nadbêtečnosť a začiná jeji nové žêvot. Iniciativê se chopilê chlapci z motorové remizê, fčêl olomóckyho železničniho muzea, kam se mašinka schovala. Oficálně muzejnim strojem Českéch drah se stala až začátkem rokô 2015, gdê bêla převedená pod muzeum v Lužné. Ale domovem zustává furt v Olomócô. Na mašině probihalê postupně fšelêjaky opravê, ktery bêlê ôkončeny teprve nedávno, abê se muhla na prvniho mája postavit do čela zmiňovanyho vlakô na Bilé šôtr.

Mimo hromadê cyglistu tento vlak přêlákal takê železnični fanóškê, kteři se vlakem svezlê a nebo kteři jezdilê kolem štrekê autem a fotilê. Já spolô s nekolêka kamarádama sem bêl jednim z nich a tož se podivéte, jak to vêpadalo. Fotil sem to nédřiv před Velkó Bystřêcó, pak sme přejelê do Domašova, kde se stala taková nemilá věc. Auto sem zaparkoval hneď za zatáčkó, a tak sem nechal blikat vystražny světla, abê to do mě někdo nevpálêl. Mêslel sem si, že ten vlak za chvilô pojede, ale měl skoro pul hodinê zpožděni. Jak sem tak stál kôs nad autem na kopcô, tak sem si řikal – „baterka je na tym celkem špatně, ôž bê potřebovala vêměnit, dófám že nastartôjô“. Dule sem ôž ale slizat nechtěl, to bê mě ten vlak muhl ôjet a takê to bêlo daleko jak sviňa. Vlak projel a po vêfoceni sem slezl k autô – no co mêslite – nenastartoval sem. Naštěsti sem nejel sám, kamarádi mě spolô s okolo jedócima cyglistama roztlačelê a to aji proti kopcô. Možná si říkáte proč – abêch se muhl rozjet z kopca, bêch se môsel otočêt a to bêlo moc riskantni. Pokáď to čtó, tak jim eště jednó děkôjô.

Po domašovské anabázê sme dojêlê kósek k zastávce Jivová, kde sme vlak zdokumentovalê cestó zpátkê do Olomóca, vefotilê sme si eště zastávkô samotnó ve velêce pěknym prostředi, pak eště do Olomóca a dom. Akca to bêla vêlêce pěkná, počasí vêšlo nádherně, možná bê pro přiště neškodilo zavist eště nejaké odpoledni obrat pro svoz cyglistu zpátkê. Na oběd sem bêl doma. Na pár fotek mrknte TOŤ.

0