Gdêž ôž se tak perem s koronáčem, tož proč bê k temô nepřêbêlê eště povodně? Jak se to sere, tož nélip komplet. A abêhmê, jak v inšich novinách, furt jenom nestrašêlê a nešokovalê, přênášimê takê neco pozitivniho. Vracimê se k jednymô přiběhô Dolfika, keré měl na Furtovnikô premiérô v březnô 2017. A pro tê, kerém se to nechce čist, je k dispozicê aji audioverza, stači kliknót na obrázek pod textem.

Dolfik Filkô zas jednó vêvezl. Nebo spiš naopak. Nebêt Filkê, Dolfik bê furt škrôtal kolem barákô, chodil si kolem teho svyho hospodářstvi. Ale Filka, znalá internetovéch kózel, zařidila vélet s noclehem v hotélô. A tož dêž ôž to bêlo, popadla Dolfka a jelo se.

Řizkê na cestô pochopitelně nasmaženy, v bagážê aji nejaká krapka šlihovice, abê Dolfika bêlo pruběžně čém motivovat. Spokojeně se vlakem dokotólelê až na misto a najednó ôž stálê v hotélô na recepcê. Pani za pultem nachêstala fšeckê papirê a ôž si to hrnôlê s kličkem ke svymô přechodnymô domovô.

Filka začala vêbalovat, abê se co nérychléš muhlê vêpravit do bôblênek, protože hlavně kvulêvá váleni se ve vodě s větrem semka jelê. Dolfik začal zkómat vêbavenosť jejich přibytkô. V harmaře narazêl aji na přiručni trezór a hneď dostal nápad. Filce ale nic neřikal. Ta ho mezê tém ôž hnala, ať se přeslikne do plavek a aló do bublifukô. Dolfa se ôstrojil, ale nenapadlo ho nic lepšiho, než že do prázdnyho trezórô zavře svoje trenclákê s fuseklema. „Aspoň bôde trocha srandê,“ pomêslêl si a trezór přêbóchl.

Pak ôž v župánkách vêrazêlê k vodě. Pohodička, pivêsko až pod šňôpák, z bôblênek nebêlo potřeba vubec vêlizat. Až teho bêlo dosť, šlê spočnót zpátky na barák. „Dé mně Dolfô tê mokry plavkê, ať je vêmáchnô a pověsim,“ ponókla Filka Dolfô. „Ja, ja, hneď to bôde,“ on na to. Těšêl se, že přêndê jeho chvilka. Nahaté otevřel harmarô, začal casnovat s trezórem a ono nic.

„Co tam tê vole děláš? Napřeď se obleč a pak sméšlé hovadinê,“ prohodila nic netôšici Filka.

„To se tě řekne, ale asi mámê problém,“ opatrně opáčêl Dolfik.

„Jaké mužeš mět problém, dêž se s holó řêťó dobéváš do trezora?“ podivila se.

„Nô to je právě to. Já sem si tam před tém strčêl trenclákê aji fusekle a fčêl se pro ně nemužô dostat,“ kápl božskó.

Filka nevěděla, ešlê mô má začit nadávat nebo řvat smichê. Co ale fčêl? Dêž zavolaji na recepcô, abê jim to přêšlê otevřit a mechanik přes trezórê tam nande Dolfkovo spodni prádlo, gdo vi, co si o nich pomêslijó. A nechat to tam takê nemužó, protože to bê pak dostalê jak nejaci uchyláci néspiš dožêvotni zákaz vstupô do hotelu po celé republice, až bê se na to přêšlo.

Dolfik ôž ztrácel schopnosť klódnyho usudkô, chvilkô se potil, potom, jak dêbê ho do ledové vodê vhodilê. Sauna uplně zadarmo… Ale trezor držel, jak stará vira. Nepôstil a nepôstil.

„Mám to zkôsêt?“ nabidla se Filka.

„Dêž to nende mně, tož tê to zrovna pošéfôješ,“ rozčiloval se Dolfik.

„Ôkaž, co s tém je…“ odhrnôla ho bez ptani.

Dolfik ji vêkoktal čiselné kód, Filka to tam nacvakala. „A neměl bê tam pasovat ten drôhé kliček, co mámê ô teho od pokoja?“ přeméšlela nahlas. Vzala ho, strčêla do kličové dirkê na trezórô a dviřka se otevřelê aji s pokladem ve vnitřkô.

Adamita Dolfik hneď skočêl po trenclákách a fuseklich, jak dêbê se bál, že se každó chviló trezór znovô zaklapne a bôde tam, gde dofčêl. Stihl to! Takové adrenalin v náplňê pobytô teda rozhodně nebêl, ale nakonec se Filka nad ňém ôstrnôla a aji štamprlô nalila. To bê s jinakym chlapem asi nezažêla.

0